středa 14. listopadu 2012

...ohni semnou pojď aneb reálně v Twin Peaks

HA!
Mysleli jste si že jsem blogovani vzdal co? A ono ne. Dokonce jsem na klavesnici vytvoril podomacku nalepky s češtinou takže už i s diakritikou! Teda dokud se to neodlepi, zas nějak supr to tam nedrží...
Ale o tom jsem psat nechtěl. Na dnešním programu je pokračování naší cesty.
Poslední přízpěvek byl koukám o Vancouveru, takže co tu máme dále? No přece "nejlepší zemi na světe" jak se nám snaží nakecat...
Jo, 9. října jsme překročili hranici. Neobešlo se to bez prověrky kam jedeme, proč tam jedeme, kde tam budeme, jak dlouho a podobné kecy. Což byl trošku problém. Nedokázali jsme zodpovědět ani kde budeme spát, natož co je presný cíl cesty. Nakonec jsme uvedli San Francisko a že spíme "u kamaráda", protože Couchsurfing asi imigrační úřednící v kolonkách ještě nemají. nakonec ale odpustili od prověrky tělesných otvorů ;-) a spokojili se jen s buzerací a namyšleností. Jako vstup do USA tedy nic co by člověka potěšilo. Skoro jakoby se báli že by tam chtěl člověk snad zůstat a žít.... brrr!
Hned po přejezdu jsme zajeli na benzinku a natankovali. Benzin levnější než v BC ale zas taková výhra to taky nebyla. Holt pryč jsou doby přebytku nafty. S takovou brzo budou muset amíci zas jet  "chránit demokracii" v nějaké arabské zemičce. No ale teď si zvolili Obamu, tak snad to nebude tak urgentní. ;-)
První zastávka na cestě byla v oblasti Snoqualmie. Jsme totiž oba s Katkou fandové seriálu Twin Peaks, který se natáčel právě v téhle oblasti. Vyhledali jsme si tedy předem místa co by se daly navštívit. Tady trošku vsuvka: pokud nejste fanoušky nebo (nedejbože) seriál vůbec neznáte, odečtěte si 50% zajímavosti následujících řádků. Pokud jste naopak fanoušci, přičtěte si 100%.

Zastavení první: Dům Palmerových

GPS Lokace: 47.849481, -121.971336
Nachází se ne přímo ve Snoqualmie, ale v Monroe, což je nějakou třičtvrtě hodinku jízdy. Je schovaný za keři a ze silnice téměř neviditelný, takže pokud o něm člověk neví tak ho lehce mine. Snad v něm byly natáčeny i interiéry. Nikdo nebyl doma, tak těžko říct...




Zastavení druhé: Vodopády a Great Northern Hotel

GPS lokace: 47.542148, -121.836558
Ve filmu/seriálu vlastně nejsou vidět v ději, ale objevují se v titulcích, takže jsou provařené. Ve skutečnosti se jedná o 82m vysoké Snoqualmie falls, jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí státu Washington. Hned u vodopádů je parkoviště a parčík a výhled je fakt pěkný i pro nefanoušky. Vodopády jsme viděli s celkem malým průtokem, obrazově velmi připomínal stejný průtok jak v seriálu. Pak jsme se tu stavili ještě po měsíci cestou zpět a průtok byl tak 2x větší a tudíž už ne tak seriálovitý...

Hned nad vodopády  je Salish Lodge&Spa hotel, který byl v seriálu jako The Great Northern. Bohužel se tu natáčely jen exteriéry takže vevnitř je to z poledu Twin Peaks nezajímavé. Uvažovali jsme o přespaní ale cena nás odradila. Navíc když je interiér jiný tak to je naprd...



Zastavení třetí: Poleno

GPS lokace: 47.529816, -121.82621
Velké poleno naložené na vozíčku si zahrálo zase jen v úvodních titulcích a v ději se neobjevuje.
Dneska je pod novou stříškou, s plůtkem okolo a na novým soklu, nicméně pořád jsou na něm patrné vrypy od toho seriálového. Je v Railroad comunity parku, přímo u hlavní ulice railroad Avenue, takže pokud se projíždí Snoqualmie tak v podstatě nejde minout.
Kousíček dál po kolejích je vlakové muzeum, takže zase pěkné i pro člověka který fanda není.

Zastavení čtvrté: Střední škola Twin Peaks

GPS lokace: 47.522037, -121.815449
Bohužel budova doznala mnoha změn a z původního moc nezbylo. nenápadně jsme se vmísili do školních chodeb mezi středoškoláky a po přestávce, když se chodby vylidnily nafotili aspoň krátkou reportáž. Jo a taky můžu říct že jsem čůral možná do stejnýho pisoáru jako Bobby Briggs, ale není to ověřený. ;-)
Cestou k autu nás odchytila školnice. Původně nás asi podezřívala z krádeže ale když jsme jí vysvětlili o co jde tak se smála a a nakonec prohlásila že si to pamatuje, že na školu chodila zrovna když se natáčelo takže přímá účastnice!

Zastavení páté:Železniční most

GPS lokace: 47.52949, -121.806289
Znalci jistě poznají most, na kterém našli zmatenou Ronette Pulaski v roztrhaných šatech a v šoku. Bohužel železniční trať byla pár let po seriálu zrušená a tak dnes přes most vede jen betonový chodník pro pěší a kolisty.
Nicméně nedalo se jinak - Katka se převlkla do noční košile, sundala boty a máme fotku vlastní Ronette takže spokojenost. Na kovových podpěrách se dá najít nápis "Fire walk with me - Alma mater", takže fanoušci jsou...
Samotný most je v přírodě za městečkem ale ze střední školy je to tu kousíček...



Zastavení šesté: Sheriff's office a Packarodva pila

GPS lokace: 47.537828, -121.81116
 Kousíček za městečkem se nachází prostor bývalé pily. Budova samotné pily je oplocená a zdá se být ve velmi špatném stavu takže dovnitř jsme se ani nesnažili. Zato úřadovna šerifa Trumana je super zachovalá. Místo Harryho, Hawka, Andyho, Lucy a hromady koblih tu ale najdete školu výuky rallye. Takže sportovní auta a tak. Nicméně i interiér je jasný chodba s dveřmi do jednaček je nezaměnitelná. recepční se sice nejmenuje Lucy ale je taky blond takže jasně na fotku.





Zastavení sedmé: Twin Peaks cesta s cedulí

GPS lokace: 47.525553, -121.785132
Na tomhle místě byl natočen první záběr v titulcích - mlžná cesta s cedulí Twin Peaks. Ceduel chybí ale dva vrcholky v pozadí a cesta samotná je jasná. U krajnice je sloupek do kterého někdo vyryl symbol Twin Peaks.




Zastavení sedmé: Double R Dinner

GPS lokace: 47.525553, -121.785132
Asi nejznámější Twin Peaks pamětihodnsot se nachází kousíček od Snoqualmie v North Bend na křižovatce Bendigo blv N a E North Bend way a dneska se jmenuje Twede's Cafe. Bohužel původní kavárna byla vykradena a zloděj ji jako bonus zapálil (Boba na něj a černý vigvam k tomu), takže už není původní. Cherry pie a "damn fine cup of coffee" Vám tu ale samozřejmě naservírují, takže se tu každý aspoň na chviličku může cítit jako Dale Cooper....
Je to taky jediné místo kde je Twin Peaks jasně zmiňováno a to formou fotek na nástěnce, některých i podepsaných  (Ray Wise - Leland Palmer, Kimmy Robertson - Lucy Moran).
Jako bonus je hned přes cestu budova která si zahrála vězení.






Další místa z Twin peaks jsou pro změnu na západ od Seattle na polostrově a tudíž hůř dostupná (břeh kde bylo nalezeno tělo Laury Palmer, interiér Great Northern Hotelu, větev s ptáčkem z titulků) a nebo se natáčelo úplně mimo stát Washington (většina interiérů, místo v lese kde stál černý Vigvam....). To co jsme viděli jsme zmákli pohodlně za den a půl s tím, že jsme si věci vychutnávali. Nutností je samozřejmě auto (amerika, znáte to...), když píšu že je něco "blízko" znamená to, že je to pár minut autem ale pěšky to může být klidně i přes půl hodiny od sebe.
Seriál navíc naprosto nepochopitelně není nikde propagován takže se nelze spolehnout například na infocentra v Seattle. Místní ve Snoqualmie ví o co jde ale letáčků či mapek se nedočkáte. Je třeba nastudovat předem!

Pokud se náhodou do oblasti Seattle chystáte a rádi byste tyhle místa taky viděli, nám hodně pomohl tento web ze kterého jsme čerpali.



neděle 7. října 2012

Hura na zapad!

Jo, tak konecne prvni report z cest. 26. zari priletel Katcin tatka a bracha. Jako zaslouzili cestovatele si nemohli nechat ujit prilezitost videt kousek Kanady a hlavne (protoze nikdo z nich nema ridicak) mit moznost kus zeme projet s nama autem.
My do konce tydne makali, v patek bylo rozlouceni docela smutny. Ikdyz je orace obcas vazne pakarna tak nekteri lidi me budou chybet. Jeste jsem v patek vecer poresil treti radu sedadel do auta - nechal jsem je u Yousefa v garazi. Pritom neslo odmitnout pozvani na caj nasledovany vynikajicim egyptskym zakuskem. Bylo to neco jako strudl s takovymi cancy nahore a bylo to extremne dobry. Jako bonus nas potom pozvali k sobe do Alexandrie az budou zas v egypte. Mile.
V sobotu jsme vyrazili uz spolecne na Banff, o tom jaky to tam je jsem uz psal minule. Navic jsme videli jezero Lake Moraine, ktere nam minule uniklo (protoze jsme na Lake Luise zmokli). Parada byla, ze na vjezdu do Banffu se da koupit i jakysi rodiny pas za cca 20$ (takze oproti planovanym 4x10$ jsme usetrili polovic!)
V nedeli pro zmenu Drumheller, tentokrat jsme se chteli vydat taky do dynosauriho muzea - Royal Tyrell museum. A jakoze JO! Nejenze v ramci cehosi byl vstup zdarma (normalne cca 11$/os) ale hlavne ten vnitrek...  maji to vazne dobre udelane. Sposta exponatu, ukazek a interaktivnich hejblatek nejen pro deti. Proste neni to takove to nudne muzeum se spoustou textu a dvema kustkami z dynosaura. Plus zajimava oblast Badlands okolo - viz minuy prizpevek. Mildak dava 5 z 5ti.
V pondeli bylo prvniho a to byl nas posledni den u Maureen. Proste zacatek mesice, chtela uz nove najemniky takze jsme museli rano zmizet. No, teda rano. spis k polednimu. Protoze jsme s Katkou makali do patku a o vikenu trajdali po okoli tak sbalit vsecky sacky a packy, vyprat, sehnat dokupy nadoby, zabehnout do banky proplatit posledni muj sek a vybrat penize v USD bylo celkem casove narocny takze jsme vyrazili az kolem jedenacte. Ale to tak nevadilo, meli jsme zamluveny ubytko v pulce cesty takze nas cekalo jen cca 600km.
Promotali jsme se provozem v Calgary a pak uz jen ficeli po Trans Canada Highway smerem na zapad. Narodni park Banff jsme jen proficeli, nechteli jsme znova platit vstupne 20$ a navic jsme uz nemeli tolik casu tak jsme se rozhodli nikde nestavet. Takze jsme jen zamavali Banffu a Lake Luise z dalnice a pak uz prekrocili hranice do druheho NP Yoho, ktere jsou zaroven hranici s Britskou Kolumbii! Sbohem, Alberto, aspon teda na cas.
V Yoho jsme jen rychle stopli na odpocivadle s vyhledem na stoupaci tunely. Vede tudy totiz trat Pacific railways, ktera docela znacne stoupa. A aby se usetrili masinky a tak tak miso toho stoupani tu udelali dva tunely kde se trat toci o 360 stupnu a ma tak vic prostoru prekonat prevyseni. Zajimava stopka, ale ne ohromujici... Taky bylo potreba ubrat hodinku na hodinkach, mame Pacificky cas, z CR je rozdil uz -9h!
Na svacu jsme stopli v Goldenu. Roxanne nam poradila ze je tam pekne informacni stredisko (fajn hajzliky, ikdyz nutno dodat ze tech je tu dost a jsou vsude zdarma, stejne jako spousta mapek a informacnich letacku. Tohle maji zkratka vymakane) a navic je tu pry spousta horskych koz. Na zviratka tu mame ale smulu, videli jsme jen rohy jedne kozy za kopeckem a na nejaky vylet bohuzel nebyl cas.
Cilem cesty bylo Revelstoke. Kdysi docela vyznamne mestecko s vlakovym prekladistem na rece Columbia river, ktera by mela byt jedna s nejvetsim prutokem v severni Americe. mestecko celkem malebne, navic bylo takove podmracene pocasi a mraky krasne dokreslovaly siluety hor. Zejsi muzeum zeleznice jsme uz nestihli tak jsme nakoupili jen neco na vecu a slo se do Frontier motel. A ze to byl motel! Takovy ten klasicky u benzinky s dlouhou verandickou a kazdy pokoj vlastni vlez hned z venku. Navic vousac na benzince slouzici jako recepcni. Takhle si predstavuju ubytovani v pravem severoamerickem zapadakove. Napred jsme se trosku zdesili ale kdyz jsme pak videli pokoje tak jsme si rekli ze za ty prachy na prespani pohoda. Bylo sice dost osumtelo ale celkem cisto takze zadna krec. V noci pak zacala slusna bourka a dest ale to nam bylo v postylkach fuk.
Dalsi den byl prejezd Revelstoke-Whister. Chteli jsme ho totiz taky urcite videt a nemelo cenu jezdit do Vancouvru a pak na sever a zpet. Rano jsme vyrazili dal po Trans Canada highway pres Salmon Lake (fajn malinke informacni stredisko s laveckama venku a spoustou zbozi z anglie), Chase a Kamploops do Cache Creek, ke jsme sjeli na malebnou route 99. Cesta se klikatila mezi kopci, uzivali jsme malebneho podzimu. Nic zvlastniho se nestalo, snad jenom ze nas zastavil minimus plny mladochu co pichli. Pujcili jsme jim klic na kola a za to obdrzeli dve plechovky piva. Super!
Mezi Cache Creek a Lilloet byla krajina navic vazne zvlastni. Ne uplne hornata ale hodne kopcovita, plna prikrych svahu a nahornich plosinek. Stromy temer uplne zmizely a nahradili je jen takove male kulate keriky. Docela by me zajimalo proc zrovna tady je krajina takova. Jiny typ pudy? Nevim, budu muset vygooglit... Moc uradna puda tu taky asi neni, bylo tu celkem liduprazdo. par domku jsme potkali vzdy jen za X desitek kilometru. Navic jsme jeli okolo westernoveho mestecka. Nebylo tedy jeste dostavene, coz bylo ale jedine plus, protoze bylo krasne opustene. Ve spojeni s krajinou udelalo krasnou western scenerii na foceni.
Hned za Lilloet je Seton lake, prirodni jezero ktere by se mohlo jmenovat po E.T.Setonovi (nepodarilo se mi dohledat, tak si to tak predstavuju, je to totiz romanticky kdyby jo). Hned podel nej vede trat Pacific Railway. Malebne!
Hned za jezerem zacala cesta strme stoupad serpentinami do nejakeho sedla a potom zas strme klesat... a tak to slo dal az do Pembertonu. Nastesti pocasi bylo idealne na cestovani autem a cesta byla sucha. V zime bych to tu ale jet nechtel - retezy byly pres zimu dokonce povinne a na spouste mist i zakaz zastaveni protoze tam padaji laviny. Nahoru, dolu to slo skoro az do Pembertonu. Posledni sjezd dal navic zabrat brzam. Na konci zacaly uz docela smrdet a bylo citit ze dost nestihaji. Holt 12 stupnu klesani plne zatacek a serpentin se projevi, navic kdyz clovek ze zacatku netusi jak u automatu podradit a brzdit motorem (nastesti jsem to pak zjistil - jsou na to ty cisilka 1,2 a 3 ktery jsem nikdy netusil co u automatu znamenaji. Posledni svah jsme sjizdeli na cisilko 1).
V Pembertonu jsme udelale nejaky mensi nakup a vydali se dalsich cca 15 km smer divocina na sever kde bylo ubytovani. Trosku jsme se bali ze to nenajdem - bylo to vazne uprostred niceho ale nakonec pohoda. Hostel Shiloh works se ukazal malebnym srubem, provozovanym dvema Svycary. Za 25$ na noc nam nakonec dali zvlast pokoje protoze meli volno. Vybavena kuchynka, cisto, malebno. Ale hlavne! Hlavne tam meli vyhrivanou venkovni vyrivku. Neznam nic lepsiho nez po ujetych skoro 2000Km v poslednich ctyrech dnech se nalozit do horke bublinkate vody s vyhledem na vrcholky hor a mesic v uplnku. Az mi bylo lito ze tu mame jen jednu noc a hned zas mizime. cca 45km od Whistleru, 15km od Pembertonu... za ty penize iealni bod pro treky na nhorach okolo, jen to chce to auto (ale to chce tady vsude).
Dalsi den byl v planu Whistler. Bohuzel lanovka uz nejezdila, tak jsme aspon prolezli mestecko, vyotili se na Olympijskem namesticku, ktere je vazne jen malym namestickem, zavistive zmrkli kolisty sjizejici jinak lyzarsky svah a tak. Mestecko samotne je hezci nez Banff, nicmene cekal jsem zajimavejsi hory okolo. Jsou to spis jen takove kopecky, scenerie se skalnatymi velikany a zasnezenymi vrcholi se clovek nedocka.
Cestou z Whistleru jeste zastavka v The Enchanted Forest a prochazka kolem reky Cheakamus river k vysutemu mostu a zpet. les je takovy vic zanedbany. Drevo se tu netezi takze se vsude vali kmeny obrostle mechem a tak. Nebyt pesinek tak je to chvilkama docela neprostupne. A zviratka zas nic! Sakra!
Pak uz "jen" prejezd do Vancouveru. Jen je vazne v uvozovkach. Silnice 99 se tu pravem jmenuje "Sea-to-Sky highway". Na nejakych 60km tu spadne z horske oblastni Whistleru az k mestecku Squamish a Pacifiku. Na Leve strane ma clovek strme skalni steny a zasnezene vrcholky a na pravo uz ocean. Skoda ze jsme se musel soustredit na rizeni protoze vyhledy byly chvilkama vazne uzasne. Takhle se Sea-to-Sky klikati az do Vancouveru ale narocna jizda to neni, ma to spis dalnicni charakter, vetsinou dva pruhy jeden smer a protismer jeden a pak se to prohodi, zatacky stavene na pohodovych 80-90Km/h. Opravdu krasna cesta jak pro ridice tak pro cestujici.
Do Vancouveru jsme dojeli v podvecer a jali se hledat hotel. A ouha! Hotel samotny jako celkem fajn ale to prostredi... pobliz byla armada spasy a to tu neco znamena. Predstavte si prazske hlavni nadrazi vynasobene tak 50-100x. Proste bezdomovci uplne vsude a mezi nimi dalsi "poulicni" individua jako smazky a "socialni pracovnice" (nektere docela DOST ohledene).
Nastesti se nechovali agresivne a tak to bylo jen neprijemne, plus jsem se dost ba o auto. Vsechny cennosti jsme si samozrejme vzali do hotelu ale vymlacene okenko kvuli staremu spacaku na sedacce by asi taky nepotesilo.
Nastesti jsme cvalki jen dve noci, takze jsme se pak presunuli. Katcin brur nasel nejaky hotel primo v downtownu, studio v 11 patre s vyledem na jih. Je to sice drazi, ale je kde varit a hlavne jsme v rozumnym prostredi. Navic ten vyhled je fakt paradni!
Samotny Vancouver je mnohha lidmi povazovany za nejhezci mesto kanady. Popravnde jsem na vahach. me teda jako mesto prijde rozhodne hezci Montreal. Vancouver ma ale jednu nespornou vyhodu a to je POLOHA! Na jedne strane ocean, na druhe hory a oboji je vazne blizko. Navic to tu, narozdil od Calgary zije. Je urcite zajimave to videt a po tech hruzach v Alberte je to prijemne osvezeni ale ze bych byl z Vancouveru na vetvi, to nejsem.
Takovy Berlin, Pariz nebo nedejboze Lisabon ci Istanbul ho hrave strci do kapsy co se tyce mestskych zajimavosti a kras.
Ve Vancouveru jsou moc fajn parky (hlavne nejvetsi Stanley park) a mista okolo. Samotny downtown je historicky jen z casti a po americku - tedy vse starsi 100 let je "historie". Takze jo, Vancouver pekny ale do meho listu "top" mest co jsem kdy navstivil se neradi. Navic slavne parni hodiny v Gastownu docela zklamaly - malicke pidi cosi co uz dnes stejne pohani elektrina a jen se z toho coudi. Slavny Capilano Suspension Bridge jsme si po zjisteni ceny odpustili. Milionari nejsme a 35$ (slovy tricetpetdolarukanadskych!!!) nam za projiti se po vysutem moste prislo i v drahe Kanade ne jako prehnane, ale vylozene jako urazka a pokus o zlodejinu. Misto toho jsme se prosli v nedalekem lesoparku. A les je tu zase jiny! Protoze ocean je vazne jen kousek tak je tu asi vic vlhko. Sposta stromu ma tak "vousy" z mechu a tak. neco mezi destnym pralesem a nasim smrkovym lesem. 
Vcera jsme dali vyletik do hlavniho mesta BC Victorie. Cesta byla tedy dost krusna, cloveku zabere hodinu nez se dostane z centra Vancouveru na lodni terminal, pak cca 1.5h lodi a pak jeste hodinu autobusem po ostrove do samotne Victorie. Nechapu proc nemuzou udelat pristav v centru. Navic busy zas precpany, celkem se divim ze nervou lidi na strechu jak v Indii, navic nastupuje se opet jen prednima dverma (cvakaci listky jeste nevynalezli) takze bus v kazde zastavce trci pul hodiny. Ale holt rozvojova zeme ;-), tady hromadnou dopravu jeste nedomysleli... co clovek nadela. Skoda ze to tu neni tak levny jak v Indii kdyz uz sluzby jsou podobny. Pokazdy kdyz tu jedu MHD tak se mi chce brecet nebo nekoho zabit. Magori! A to je to tu porad tak 5x lepsi nez v Cagary. Mozna by neuskodila nejaka ropna krize aby nechali ty svoje buransky pickupy a prerostly auta doma a trosku se vzpamatovali aspon ve mestech (na venkove to chapu, tam jsou vzdalenosti obrovsky tam to bez auta fakt asi nepujde). Taky parkovani by bylo fajn trosku vic na tesno. nechavat metr a pul mezery mezi auty a zabrat tak dobre o 30% vic mista nez se musi, muze jen "ridic" zacatecnik, vesnican nebo nejaka echt pipna. Ale to uz je stara pisnicka... neveril bych ze to nekdy reknu ale vazne se tesim na Brnenske MHD! Zajimavy je ze pritom vsem tu treba metro (ve Vancouveru Skytrain) jezdi bez ridice! Proste vepredu je okynko dopredu a to je vse. Asi to sledujou pres kamery nebo neco. To by clovek necekal....
Na druhe strane se mi libi metropolitnost Kanady. Spousta cinanu, korejcu, Indu, belochu, cernochu... a zda se ze to funguje. Mam rad "kotliky" kultur kde se vse navzajem ovlivnuje. Do CR bysme svezi vitr v podobe vlivu jinych kultur trosku snesli. Pozvedlo by to styl oblikani, kuchyni... mozna nekteri nebudou souhlasit (uz vidim ten flamewar v komentech) ale ja jsem v tomhle otevreny tak proc ne?
Ale stejne to stalo za to. Victorie ma raz mestecka sice mensiho, o to ale malebnejsiho. Tady je historii dokonce i trosku citit, coz je na severni ameriku co rict!
Dneska si davame trosku oraz, jsme dost utahanej, furt za volantem nebo nekde pobihacka po meste/venkove. A protoze nas ceka jeste hodne cestovani tak jsem se rozhodl ze prolenosit rano pro zmenu v posteli, napsat blog, v klidu dopit caj a to vse s vyhledem na Vancouver z panoramatickych oken v hotelu nemuze jednomu uskodit... za par dni totiz mizim pres hranice do Seattle potkat Ondru a pak hura pro zmenu na jih.





















  

 

     

čtvrtek 20. září 2012

Prace slechti

...ale chcipaji z ni kone!
Japan Camera Sunridge
Protoze se nam zdejsi pobyt pomalu krati, asi by bylo fajn napsat neco o pracovnich zkusenostech a tak. Bohuzel nemam moc fotek, tak vam bude muset stacit povetsinou muj kvetnaty sloh ;-)
Jak uz asi vite z minulych clanku, v Torontu to nebylo s praci nic moc. Makacka ve firme "laptopexpert" u polaka nacerno, ktery byl pekny vyzirka a zgrta a snazil se prodavat polofunkcni pocitace. Byl jsem dost rad ze jsem s tim seknul. Ma to cele (pro me) vtipnou dohru. Od cloveka co tam makal v Internetove kavarne jsem se pak dozvedel, ze najmul za me nekoho jinyho a dotycneho chytili po cca ctrnacti dnech prace jak rozebira soucastky z pocitacu Internetove kavarny a cpe je do pocitacu slavneho laptopexperta. Tedy vlastne kradez. Byl natoceny na kamere a kdyz byl konfrontovan co to jako ma znamenat tak byl pry agresivni. To si ale trosku nabeh, protoze jeden z borcu z Internetove kavarny boxuje a tak nakonec mily zlodej skoncil prohozen vylohou na ulici kde ho nasledne sbalili policajti. Proste Laptopexpert je vazne expert! Pry uz to cele umrelo, dobre mu tak!
V Calgary se shanelo o dost lip, chvilku to sice trvalo ale da se. Prvni vlastovka bylo fotostudio na foceni rodinek a podobnych blbosti. managerka byla "excited" z meho portfolia, nicmene hloupe jsem prozradil ze jsem tu jen na rok takze nic. No stejne to byl jen uvazek na cca 20h tydne coz nestaci.
Japan camera Sunridge
Na dalsim pohovoru uz jsem suverene o delce meho pobytu lhal. Nouze holt naucila Dalibora housti, lepsi kdyz bude mit problem zamestnavatel s tim, ze odejdu brzo nez ja ze me nikdo nevezme. Na zadne smlouy a podobne se tu moc nehraje tak OK. Kdyz oni nejsou nicim vazani me, proc bych se mel zalamovat ja s fer pristupem?
Kazdopadne misto jsem ziskal tak nejak se stestim. Proste jsem nakoukl do jednoho fotoobchudku kde ani nepsali ze nabiraji. Zrovna byl za pultem majitel Murad a ten zahlasil ze kdyz mu predvedu ze umim prodat fotak tak me nabere. Fajn.
Pohovor pak probehl celkem vtipne. Dali mi priklad prodat 50mm makro objektiv a popsat co a jak kolem. Vtipne to bylo proto, ze jsem pozdeji pochopil ze oni sami nejsou nejak moc kovani a pokrocilejsi pojmy jako bokeh nebo backfocus jim nerikaji zhola nic.
Kazdopadne praci jsem ziskal. Sjupr!
Ukazka Aliho prace. Velikost plakatu je cca 80x50cm. Rozliseni cca 800x600
Coz uz tak moc super neni je fakt, ze se obchod nachazi v Sunrigde mall coz je docela streka od mista kde bydlime a navic mi vtipne narvali odpoledni smeny. Ze slibovaneho full time se nakonec vyklubalo 35 hodin tydne misto 40 a nekdy ani to ne. V praxi to tedy casto probiha tak, ze Katka jde na rano do prace na 07:30, konci v 16:00 ale ja zacinam treba az od 17:00 a makam do 21:00. mame teda zabity cely den a potkame se tesne pred spanim nekdy v deset vecer. Ja navic makam i soboty takze jediny den ktery mame volny na objevovani okoli je nedele. Jsou tydny kdy se prakticky nevidime ;-(. Ted uz je to teda s autem lepsi, cesta se znacne zkratila ale predtim po devate vecer chytit rozume C-train a pak bus bylo nad liske sily. Takze tech 10km vzdalenosti trvalo klidne i pres hodinu.
Ta lepsi cast je prace samotna. prodavat fotaky, tisknout fotky a blejskat fotky na pasy me celkem bavi a lidi jsou fajn. Je to takova pohodova atmosfera (az na nektere vyjimky).
Obchody jsou vlastne dva - jeden v obchodnim stredisku (mall) Marborough a druhy na Sunridge. Oboji je ve stejne casti mesta, jednu zastavku od sebe Ctrainem.
B&E efekt v praxi. Fotky jsou spatne orezane = cerna linka okolo
Ze zacatku jsem makal dost na Marborough, coz me stvalo. Tuhle lokaci ma totiz na starosti clovek jmenem Ali. Moje pocity k nemu prosli nekolika fazemi vyvoje: napred jsem si myslel ze je to proste nerudnej starsi chlapek. Pak jsem ale pochopil, ze hlavni jeho problem je v tom, ze o teorii kolem foceni vlastne nic nevi a boji se o flek, takze si svym chovanim chrani zadek aby vypadal jakoze je potrebny. Maly priklad za vsechny byl, kdyz bylo potreba ofotit nejaky vetsi obraz. OK, flatbed scanner zvladne sken do velikosti zhruba A3, takze jediny co s tim slo to bylo vyfotit fotakem. Ten covek mel za zady studiova svetla a asi tri stativy a hadejte co udelal? Vzal obrazek a vyfotil ho v nejtmavsim kouste z ruky na ISO 6400, f4 a 1/20s. Ze to bylo zasumely a mazly? To si piste ze bylo! Nevedel jsme jestli se mam smat nebo brecet. Vzledem k tomu ze jsem tu jen na par mesicu tak se spis priklanim k tomu prvnimu ale byt zakaznik, tak mu to asi omlatim o hlavu....
...navstivte nas web k nalezeni vice veci na nasem webu...
Kdyz se k vam takovy clovek pak chova prezirave ve stylu "tys zrovna nastoupil, ja tu makam deset let" tak si clovek o "profesionalite" celeho byznysu mysli svoje. Z dalsich perel nemuzu nezminit jeho "cit pro krasu" - v photoshopu zasadne pouziva efektu "Bevel and emboss", coz je presne ten efekt, o kterym si kazdy kdo poprve PS otevrel mysli ze je maximalne cool. Navic umi paradne zkombinovat barvy. Vysledek je vazne neco odporneho co pusobi dojmem ze to stvorilo petilete dite hrajici si deset minut na tatinkove pocitaci. Kdyz se s tim zkombinuje Aliho sloh (puvodem Iranec, nicmene po 20ti letech v Kanade mluvi hur nez ja) kdy plakat hlasa treba "navstivte nas web k nalezeni vice veci na nasem webu" tak je to vazne peklozni. Ukazky muzete videt na prilozenych fotkach.
Po par podobnych historkach typu "absolvoval jsem profi kurz photoshopu takze vim kde je tlaciko blur, vrstvy nevim co jsou" jsem mel Aliho proste za blbce. To vsak zmenil majitel Murad, kdyz mi jednou rekl ze mam brat Aliho jaky je, protoze ma jiny styl premysleni - byl totiz v armade. To me privedlo k tretimu nazoru - je to proste debil a zelenej lampasackej mozek k tomu. Dost to vysvetluje, profesionalni vojna zanecha podle mych zkusenosti nasledky na IQ kazdymu. Horsi nez chlast. Nevim cim to je ze tem vojclum umira tolik mozkovych bunek, asi otresy od granatu nebo neco ;-)
Dalsi lidi na Marborough jsou uz vic OK. Maka tam Skye, coz je mlada studentka. Takova tissi holka, asi proto ze je z polovicky Japonka. Pak jeste Stephen ze skotska, ktery tu je na stejnem programu jako ja. Podle jeho anglictiny jsem ho ale napred typoval nekam k Vladivostoku. Fakt mam brutalni problem mu rozumet a nejsem sam. I kanadsti zakaznici se ho ptaji coze to rikal daleko casteji nez me.
Yousif
Nastesti jsem byl pomerne rychle prerazen na Sunridge a na Marborough uz se nevyskytuju, takze jsem usetren Aliho "umeni" a hlavne hulvatskeho chovani.
Sunridge je v tomhle mnohem lepsi. Vybaveni je sice starsi (vsechno novejsi si zamluvi Ali) ale pracovni atmosfera je nesrovnatelna. Managerka je tu Mona, coz je jedna z majitelu. Puvodem z pakistanu, takova celkem prijemna, da se s ni v pohode vyjit. Pak tu maka Yousif, egyptan, ktery je z personalu nejstarsi. Puvodne pracoval jako fotograf a majitel studia, takze ma daleko nejvic zkusenosti s tiskem a podobne. Zda se mi, ze mel v zivote smulu. Vydelal v kanade penize, vratil se do Egypta, zalozil firmu a tu mu znarodnili. Takze se vratil zas do kanady. Je mu 65 let a musi makat jak barevnej. Pritom je to fajn clovek, prijemny a pratelsky. V dobe bez auta me casto braval do prace protoze jezdil okolo, rozdelil se o obed a hlavne! Hlavne se s ni da mluvit normalne a o vsem moznem a nepovysuje se...
Dalsi z personalu je Fiaz. Taktez pakistanec, takovy svetobeznik. zil v evrope v usa a tak po ruznu. Je hodne pratelsky, vzdycky pokecame. Minuly tyden me i s Katkou pozval do Indicke restaurace. az mi bylo trosku blbe nechat se hostit ale nenechal si to vymluvit. Chyby jsou dve -
Fiaz (druhy zprava)
1/ nemaji se radi s Yousefem. Pokazdy kdyz makam s Fiazem tak si vyslechnu jak si mam dat na Yousefa bacha protoze je to politik ktery se jn tvari prijemne a to same v modrym slysim od Yousefa na Fiaze. Pritom k me se chovaji prijemne a pratelsky oba. Tak nevim. spis resim jak to citim ja a snazim se nenechat je mi do toho kecat.
2/ Ma pocit ze me muze poucovat jak petilete decko. Nerikam ze se nemam ohledne labu hodne co ucit, ale kyz mi clovek co zna v Photoshopu jen nastroj blur a crop zacne vykladat jak mam retusovat a jeste takovym protektorskym tonem tak to je nekdy taky trochu moc.
Niti
Posledni na stridani je Niti. Je to studentka z Indicke komunity (ale narozena v Kanade) ktera bere praci spis jako prividelek ke studiu. Tahle holka mi vazne sedi! Ma styl humoru dost podobnej ceskymu takze se vetsinou celou sichtu prochlameme a cas vazne vali. Nevim proc, ale s ni se mi taky stavaji nejzajimavejsi/nejvtipnejsi historky. Treba jednou se zasekl davkovac chemickych tabletek do stroje. Snazili jsme se to nejak rozchodit, ja zatlacil na nejaky prevod a najednou cvak. jedno z ozubenych kolcek me zustalo v ruce. Doprdele! Co s tim? Niti to vyresila obratem. proste mi z ruky kolecko vzala, dala ho bokem a zhlasila ze "to samo", takze bylo jasny ze me podrzi. V tu chvili mi to nez prusvih zacalo byt k smichu.
Nedavno zase prisel nejaky ind a ze chce "foto na vizum". Tak se ho ptam na jaky vizum a on "no vizum". Tak rikam ze je spousta typu viz a jestli mysli na Indicky (to indi vetsinou chteji). A on na me: "na indicky nechci, ja chci jet do indie". Jakmile se otocil tak jsme se s Niti malem potrhali. Nevim proc se my tyhle vci stavaji zrovna kdyz makam s ni.
Kumbalek vzadu u stroju...
Samotne stroje na tisk jsou kapitola sama pro sebe. Staricke Konica-Minolty, ktere uz na hrbu nejaky ten krizek maji (pripomely mi doby Progidi a Milana Krupara, ktereho timto zdravim). Navic nahradni dily je tezky sehnat takze se spis tak nejak "plichti". To je furt neco. Tuhle nefunguje davkovani chemie, tamhle se zasekne papir, nebo se masinka proste rozhodne ze neni dost zahrata, odmitne tisknout a "zahriva se" treba klidne hodinu. Vzhledem k tomu, ze se cely byznys tvari jako "one hour photo" a pasovky delame do 15ti minut tak je ta hodina nefunkcnosti nekdy celkem nerv. Vetsinou se nekde s necim zastercha, neco popostrci nebo se proste ignoruje chybove hlaseni a jede se dal. Vzdycky se tomu s Niti chechtame jakoze jsme fakt profesionalni fotolab.
Kdyz je hodne velky prusvih vola se - Ali. V ramci sve taktiky stylu "musim ukazat jak jsem dulezity a potrebny" si totiz nasyslil nahradni dily do sve dodavky a nikdo jiny je nema! Casto se to taky resi tak, ze se nejaky soucastky vezmou z druheho stroje na vyvolavani 35mm negativu (pro znale: C41), protoze ten se tak casto nepouziva a prdnou se do stroje na tisk fotek. Kanibalismus se tomu pristupu rika.
O tom ze se fotky "lepi" na 15 let starych zaprasenych monitorech, ktere o kalibracni sonde za cely svuj dlouhy zivot ani neslysely se asi netreba zminovat. Proste jakoze dost dobre vybavene profi pracoviste, neasi!
"chytlavy" design, nekdo objevil prechody!
Znalosti fotografie, grafiky a tisku jsou tu obecne celkem chabe. Jak jsem uz zminoval, nejlip je na tom asi Yousef, protoze byl fotograf, vi teorii nejen o fotacich ale i o tisku. Niti je chytra tak si spoustu veci vygugli a proste si poradi... ale zbytek zamestnancu....
Nemuzu o sobe tvrdit ze jsem nejaky photoshop guru, nicmene vim na co jsou vrstvy, chapu co mi rika histogram a umim pracovat s maskami. Tyto (znova podotykam ze spis zakladni) znalosti PS mi v kratke dobe zarucili misto dvorniho retusera a designera obecne. Pri retusi staci pouzit treba vrstvu s krivkama a 80% zamestnancu a 100% majitelu zustane s pusou dokoran nad pokrocilou znalosti. Mimo me totiz skoro nikdo vrstvy nepouziva, vsichni to patlaji do jedne a pak ulozi jako jpg. Tyhle znalosti mi zarucili trosku vetsi uctu u majitelu, vic prace (letacky a retuse jsou ted na me) a taky myslim vic zavisti od Aliho, ktery tyhle veci patlal predemnou.
Tim rozhodne nechci rict ze ostatni zamestnance povazuju za blbce - to rozhodne ne. Je ni prijde vtipny jak se cela vec na venek snazi tvarit jako profi a pritom vybaveni je chabe a znalosti zamestnancu v oboru foto/zpracovani obrazu/tisku taky nic moc.
Ale co, na to vsecko kaka pes. Hlavne ze cas ubiha, penizky pribyvaji a lide jsou fajn (az na vyjimky). A za necele dva tydny stejne mizim takze pohoda....
Suma sumarum ale musim rict, ze prezentace Kanady jako pokrocile civilizovane zeme je daleko od pravdy alespon co se prace tyka. Lepi se to tu jeste mnohem, MNOHEM vic nez u nas. Slovo "profesionalita" sem na zapad jeste proste nedorazilo ;-).

Dalsi zdroj prijmu je foceni. Dal jsme si inzerat na kijiji ze fotim portrety, svatby a podobne. Ceny jsem nasadil (na zdejsi pomery) hodne nizko, jakoze co to udela. V Torontu to bylo slabsi, ale v Calgary to docela funguje. Takze jsem si stacil strihnout dve svatby, nejake ty foceni portretu a minuly tyden jsem zrovna dofotil nejake fotky pro jednu firmu. Zatim je to teda daleko od toho abych se tim uzivil, nicmene je to zajimavy prividelek (vychazi to kolem 1000$ extra, coz na zemi clovek nenajde a na to ze tu nemam zadny osobni kontakty a vsechno resim pres jeden inzerat to povazuju za uspech) a dava mi to moznot potkat se s mistnima a podivat se jak ziji. Byt tu dyl nez ten rok, mozna by se s tim i zivit dalo (narozdil od CR).

UPDATE z odpoledne:

Vepredu shopu jsou dva pocitace jakoze samoobsluzne kiosky pro zakazniky na tisk fotek na obou bezi Win XP, na jednom z nich evientne kradene s hlaskou ze nejsou genuine. Oba maji dotykove displeje, nicmene jeden dotykac nefunguje vubec, druhy ukazuje kurzor nekde uplne jinde (a to ikdyz se zkalibruje).  Ten jeden se vypnul, ke druhemu se pripojila mys. Mys takova, ze nekde nalezena takze funguje cca 20% casu. Zbylych 80% widle hlasi ze zarizeni odpojeno... blablabla. Proste stary kram. Dnes to prisel Ali "opravit" a prohlasil ze mys nefunguje protoze "windows nejsou genuine" a ze donese novou mys ktera ty windous genuine udela a pak to pry bude dobry... takova zkouska sebeovladani abych mu nevyprsknul smichy do obliceje. je to holt nas IT technik co vsechno zna a videl... a ke vsemu to zase bylo na sichte s Niti. Cim to ze se tyhle bizardnostni deji hlavne na sichtach s ni?