sobota 5. ledna 2013

Jako Hobiti v Rudém lese

Nojo, nojo. Ja vim že to flákám. Nějak není vůle a chuť psát. A bez chuti se prostě dobrý pokrm neuvaří. Na druhou stranu, sám si potřebuju utřídit vzpomínky než to komplet zapomenu. Takže to nedelám pro vás, milí čtenáři, ale pro sebe! ;-)
Minule jsem cosi vyplodil o Lava Beds, další zastávka je Redwood.
Přejeli jsme na západ co to jen šlo až úplně k pobřeží a dali bydlení v Crescent city v motelu. Holt sprcha a tak už byla potřeba jako sůl.
Ráno jsme pak přejeli jen kousek do lesa (přičemž jsme trošku zakufrovali a vydali se po jakési dálnici kamsi jinam, ale naštěstí nám to rychle došlo) a byli jsme odměněni pohádkou. Park, o kterém jsem předtím nikdy neslyšel se ukázal jako super volba (díky, Ondro!). U městečka Crescent city jsme zajeli mezi stromy a že to byli obři. Sice ne tak rozměrní jako ve známějším Sequoia NP ale o to vyšši a hlavně - hlavně bylo všechno tak super fousaté a zarostlé a mlžné. Musím říct, že v porovnání s Redwoodem mi pak přišel Sequoia park celkem slabší. Katka pak tvrdila, že tak jak se jí dýchalo tady se jí nikdy tak super nedýchalo. Jestli někde existuje předobraz lesa Fangornu z Tolkienova Pána prstenů, pak je to určitě tady.

Hned po vjezdu do nejsevernější části - Jedediah Smith Redwood state park jsme se ocitli na úzké cestičce Howland Hill Road pro auto a přišlo mi to jako bych vjel omylem autem do obrovské katedrály Sekvojí vždyzelených (Sequoia sempervirens) a Douglasových Jedlí. Všude kolem mohutné sloupy kmenů s korunami až někde v nebi a do toho paprsky slunce prosvítající zamlženým vzduchem. Najednou jsem se cítil maličký a nicotný a fantazie mi kouzlila představy domečky skřítků v mechu a plachých elfů schovávajících se v kapradinách.
Udělali jsme si procházku od auta po okolí a mimo sekvojí stromů-dlouhánů jsme na břehu říčky narazili na další zajímavost. Stromy celé obrostlé mechem! Všude kolem bylo najednou nalezelnalé přítmý plné vousů ze kterých odkapávala voda. Přitom krásně ticho a klid. Balzám na duši a pastva pro oči.
Odpoledne jsme pak sjeli zpět na jižní část Crescent city, prý se tam na pobřeží válí lachtani. My jsme je málem zazdili při procházce na polostrov u Anchor bay ale naštěstí nebyla "líná huba, holé neštěstí" a místní nám poradili že se vyhřívají na molu přímo v přístavu. A ono jo. Kdo by byl čekal že pohrdnou pláží a raději se vyhoupnou mezi zakotvené lodě?
Každopádně bylo jich dost. Na obrázku sice roztomilí ale ve skutečnosti jsou to pěkný hovádka. Hýkají a grkají a smrdí jak pytel starých ryb. Plaší zrovna nebyli, spíš my měli respekt před jejich mohutností a hlavně zuby. Podle toho rybího smradu by se kousanec od nich asi slušně dovedl zanítit, takže focení na blíž než tři metry se nekonalo. Působili na mě taky docela dost líně. Prostě takoví plážoví povaleči. Jen se válet a hýkat!
Pak už hupky dál, čekal nás přejezd do jižnější části Redwoodu a taky nalezení místa na přespání.Cestou z auta Katka ještě zahlédla elky (česky sob, ale také Jelen wapiti. V našem případě to druhé). Byli sakra mohutní, potulovali se komusi u baráku a nechali nás přijít na pět metrů. Neuvěřitelné jak jsou v americe ty zvířata otrslá.
Spaní jsme původně uvažovali v kempu přímo v Redwoodu ale byl nějaký jakože nóbl a chtěli značnou částku za přespání. Navíc zase plno RV s grilujícíma amíkama a zapíchnutýma US vlajkama velikosti prostěradla. Takže jsme se na to vyprdli a nakonec našli "ubytko" na vyhlídce Redwood Creek Overlook na celé údolí. Super! Díky tomu, že v okolí není pořádně žádné osídlení tak noc byla vážně tmavá a tolik hvězd jsem snad ještě neviděl. Uvažoval jsem o přespání pod širákem ale bylo kapku větrno tak jsme to nakonec zabalil do stanu.
Další den byl v plánu trek k nejvyššímu stromu na světě. Ten se nachází na dně údolí, kde jsou nejlepši klimatické podmínky na růst Sekvojí vždyzelených - vlhko, ale ne slano (slaná bríza od moře je zachycena protějším svahem), teplo, nevětrno... Ke stromu se dalo dostat buď autem na nějaké parkoviště, avšak bylo třeba povolení a na začátku cesty byla závora se zámkem a pak kousíček pěšky, nebo pěšky delší trasou.
Povolení a klíček nebylo, navíc jsme spali vlastně přímo na začátku Dolason Prairie Trail, stezky která vedla k Tall Trees Grove.
Cesta tam bykla pohoda. Pořád z kopce, krajina se měnila z vysoké trávy a sušších stromů v čím dál vlhčí a s vyššími stromy. Paráda. Po nějakých sedmi kilometrech směrem dolů jsme došli až na dno, překročili říčku, tekoucí hlubokým korytem po dřevěném mostě a kousek do protisvahu došli na místo. Samotný trail na Tall Trees Grove je jen cca kilometr a půl dlouhá stezka. O co je kratší, o to je ale malebnější.
Platí to samé co jsme napsal výše - vzduch, ticho a příroda kolem působí jak katedrála. Kolem se líně plazí říčka Redwood creek, ve které jsme si krásně okoupali nohy.
Samotný nejvyšší strom na světě - Hyperion se svými 115m se trošku ztrácí v okolních stromech, protože prostě nestojí o samotě ale i tak jsme si odnesli silný dojem.
Cesta zpět byla celkem záběr. Logicky pořád do kopce. Navíc bylo celkem vedro a museli jsme šlapat abysme nezatměli. Docela jsem si nadával že jsem do fotobáglu bral teleobjektiv, který je nejtěžší a v lese jsem ho nepoužil, nicméně cokdyby člověk potkal nějakou tu zvěř?
Auta jsme dosáhli v posledních paprscích slunce, převlékli se do suchého a hurá najít nějaké bydlení. Cestou jsme se ještě stavili do drahého RV kempu dát si teplou sprchu za pár čtvrťáků a něco uklohnit. Holt zdroj pitné vody na umytí nádobí se hodil. Noc jsme pak strávili o cca dva kilometry dál na nějakém parkovišti. Opět záchody k dispozici, tentokrát i s elektřinou!
Ráno se nad loukou válela mlha a my vyrazili směr jihovýchod na Lassen Volcanic....







2 komentáře:

  1. Už jsem si říkal, jestli jsi to náhodou nevzdal a neřekl si, že s tím končíš. Ale jsem rád, že je tady nový článek :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. toz jo no. Jsem nejakej rozhozenej a ani nevim jestli to tu vubec jeste nekdo cte. Budu muset mrknout na nejaky statistiky ;-)

      Smazat