Hura na zapad!

Jo, tak konecne prvni report z cest. 26. zari priletel Katcin tatka a bracha. Jako zaslouzili cestovatele si nemohli nechat ujit prilezitost videt kousek Kanady a hlavne (protoze nikdo z nich nema ridicak) mit moznost kus zeme projet s nama autem.
My do konce tydne makali, v patek bylo rozlouceni docela smutny. Ikdyz je orace obcas vazne pakarna tak nekteri lidi me budou chybet. Jeste jsem v patek vecer poresil treti radu sedadel do auta - nechal jsem je u Yousefa v garazi. Pritom neslo odmitnout pozvani na caj nasledovany vynikajicim egyptskym zakuskem. Bylo to neco jako strudl s takovymi cancy nahore a bylo to extremne dobry. Jako bonus nas potom pozvali k sobe do Alexandrie az budou zas v egypte. Mile.
V sobotu jsme vyrazili uz spolecne na Banff, o tom jaky to tam je jsem uz psal minule. Navic jsme videli jezero Lake Moraine, ktere nam minule uniklo (protoze jsme na Lake Luise zmokli). Parada byla, ze na vjezdu do Banffu se da koupit i jakysi rodiny pas za cca 20$ (takze oproti planovanym 4x10$ jsme usetrili polovic!)

V nedeli pro zmenu Drumheller, tentokrat jsme se chteli vydat taky do dynosauriho muzea - Royal Tyrell museum. A jakoze JO! Nejenze v ramci cehosi byl vstup zdarma (normalne cca 11$/os) ale hlavne ten vnitrek...  maji to vazne dobre udelane. Sposta exponatu, ukazek a interaktivnich hejblatek nejen pro deti. Proste neni to takove to nudne muzeum se spoustou textu a dvema kustkami z dynosaura. Plus zajimava oblast Badlands okolo - viz minuy prizpevek. Mildak dava 5 z 5ti.
V pondeli bylo prvniho a to byl nas posledni den u Maureen. Proste zacatek mesice, chtela uz nove najemniky takze jsme museli rano zmizet. No, teda rano. spis k polednimu. Protoze jsme s Katkou makali do patku a o vikenu trajdali po okoli tak sbalit vsecky sacky a packy, vyprat, sehnat dokupy nadoby, zabehnout do banky proplatit posledni muj sek a vybrat penize v USD bylo celkem casove narocny takze jsme vyrazili az kolem jedenacte. Ale to tak nevadilo, meli jsme zamluveny ubytko v pulce cesty takze nas cekalo jen cca 600km.

Promotali jsme se provozem v Calgary a pak uz jen ficeli po Trans Canada Highway smerem na zapad. Narodni park Banff jsme jen proficeli, nechteli jsme znova platit vstupne 20$ a navic jsme uz nemeli tolik casu tak jsme se rozhodli nikde nestavet. Takze jsme jen zamavali Banffu a Lake Luise z dalnice a pak uz prekrocili hranice do druheho NP Yoho, ktere jsou zaroven hranici s Britskou Kolumbii! Sbohem, Alberto, aspon teda na cas.
V Yoho jsme jen rychle stopli na odpocivadle s vyhledem na stoupaci tunely. Vede tudy totiz trat Pacific railways, ktera docela znacne stoupa. A aby se usetrili masinky a tak tak miso toho stoupani tu udelali dva tunely kde se trat toci o 360 stupnu a ma tak vic prostoru prekonat prevyseni. Zajimava stopka, ale ne ohromujici... Taky bylo potreba ubrat hodinku na hodinkach, mame Pacificky cas, z CR je rozdil uz -9h!

Na svacu jsme stopli v Goldenu. Roxanne nam poradila ze je tam pekne informacni stredisko (fajn hajzliky, ikdyz nutno dodat ze tech je tu dost a jsou vsude zdarma, stejne jako spousta mapek a informacnich letacku. Tohle maji zkratka vymakane) a navic je tu pry spousta horskych koz. Na zviratka tu mame ale smulu, videli jsme jen rohy jedne kozy za kopeckem a na nejaky vylet bohuzel nebyl cas.

Cilem cesty bylo Revelstoke. Kdysi docela vyznamne mestecko s vlakovym prekladistem na rece Columbia river, ktera by mela byt jedna s nejvetsim prutokem v severni Americe. mestecko celkem malebne, navic bylo takove podmracene pocasi a mraky krasne dokreslovaly siluety hor. Zejsi muzeum zeleznice jsme uz nestihli tak jsme nakoupili jen neco na vecu a slo se do Frontier motel. A ze to byl motel! Takovy ten klasicky u benzinky s dlouhou verandickou a kazdy pokoj vlastni vlez hned z venku. Navic vousac na benzince slouzici jako recepcni. Takhle si predstavuju ubytovani v pravem severoamerickem zapadakove. Napred jsme se trosku zdesili ale kdyz jsme pak videli pokoje tak jsme si rekli ze za ty prachy na prespani pohoda. Bylo sice dost osumtelo ale celkem cisto takze zadna krec. V noci pak zacala slusna bourka a dest ale to nam bylo v postylkach fuk.

Dalsi den byl prejezd Revelstoke-Whister. Chteli jsme ho totiz taky urcite videt a nemelo cenu jezdit do Vancouvru a pak na sever a zpet. Rano jsme vyrazili dal po Trans Canada highway pres Salmon Lake (fajn malinke informacni stredisko s laveckama venku a spoustou zbozi z anglie), Chase a Kamploops do Cache Creek, ke jsme sjeli na malebnou route 99. Cesta se klikatila mezi kopci, uzivali jsme malebneho podzimu. Nic zvlastniho se nestalo, snad jenom ze nas zastavil minimus plny mladochu co pichli. Pujcili jsme jim klic na kola a za to obdrzeli dve plechovky piva. Super!
Mezi Cache Creek a Lilloet byla krajina navic vazne zvlastni. Ne uplne hornata ale hodne kopcovita, plna prikrych svahu a nahornich plosinek. Stromy temer uplne zmizely a nahradili je jen takove male kulate keriky. Docela by me zajimalo proc zrovna tady je krajina takova. Jiny typ pudy? Nevim, budu muset vygooglit... Moc uradna puda tu taky asi neni, bylo tu celkem liduprazdo. par domku jsme potkali vzdy jen za X desitek kilometru. Navic jsme jeli okolo westernoveho mestecka. Nebylo tedy jeste dostavene, coz bylo ale jedine plus, protoze bylo krasne opustene. Ve spojeni s krajinou udelalo krasnou western scenerii na foceni.

Hned za Lilloet je Seton lake, prirodni jezero ktere by se mohlo jmenovat po E.T.Setonovi (nepodarilo se mi dohledat, tak si to tak predstavuju, je to totiz romanticky kdyby jo). Hned podel nej vede trat Pacific Railway. Malebne!

Hned za jezerem zacala cesta strme stoupad serpentinami do nejakeho sedla a potom zas strme klesat... a tak to slo dal az do Pembertonu. Nastesti pocasi bylo idealne na cestovani autem a cesta byla sucha. V zime bych to tu ale jet nechtel - retezy byly pres zimu dokonce povinne a na spouste mist i zakaz zastaveni protoze tam padaji laviny. Nahoru, dolu to slo skoro az do Pembertonu. Posledni sjezd dal navic zabrat brzam. Na konci zacaly uz docela smrdet a bylo citit ze dost nestihaji. Holt 12 stupnu klesani plne zatacek a serpentin se projevi, navic kdyz clovek ze zacatku netusi jak u automatu podradit a brzdit motorem (nastesti jsem to pak zjistil - jsou na to ty cisilka 1,2 a 3 ktery jsem nikdy netusil co u automatu znamenaji. Posledni svah jsme sjizdeli na cisilko 1).

V Pembertonu jsme udelale nejaky mensi nakup a vydali se dalsich cca 15 km smer divocina na sever kde bylo ubytovani. Trosku jsme se bali ze to nenajdem - bylo to vazne uprostred niceho ale nakonec pohoda. Hostel Shiloh works se ukazal malebnym srubem, provozovanym dvema Svycary. Za 25$ na noc nam nakonec dali zvlast pokoje protoze meli volno. Vybavena kuchynka, cisto, malebno. Ale hlavne! Hlavne tam meli vyhrivanou venkovni vyrivku. Neznam nic lepsiho nez po ujetych skoro 2000Km v poslednich ctyrech dnech se nalozit do horke bublinkate vody s vyhledem na vrcholky hor a mesic v uplnku. Az mi bylo lito ze tu mame jen jednu noc a hned zas mizime. cca 45km od Whistleru, 15km od Pembertonu... za ty penize iealni bod pro treky na nhorach okolo, jen to chce to auto (ale to chce tady vsude).

Dalsi den byl v planu Whistler. Bohuzel lanovka uz nejezdila, tak jsme aspon prolezli mestecko, vyotili se na Olympijskem namesticku, ktere je vazne jen malym namestickem, zavistive zmrkli kolisty sjizejici jinak lyzarsky svah a tak. Mestecko samotne je hezci nez Banff, nicmene cekal jsem zajimavejsi hory okolo. Jsou to spis jen takove kopecky, scenerie se skalnatymi velikany a zasnezenymi vrcholi se clovek nedocka.
Cestou z Whistleru jeste zastavka v The Enchanted Forest a prochazka kolem reky Cheakamus river k vysutemu mostu a zpet. les je takovy vic zanedbany. Drevo se tu netezi takze se vsude vali kmeny obrostle mechem a tak. Nebyt pesinek tak je to chvilkama docela neprostupne. A zviratka zas nic! Sakra!

Pak uz "jen" prejezd do Vancouveru. Jen je vazne v uvozovkach. Silnice 99 se tu pravem jmenuje "Sea-to-Sky highway". Na nejakych 60km tu spadne z horske oblastni Whistleru az k mestecku Squamish a Pacifiku. Na Leve strane ma clovek strme skalni steny a zasnezene vrcholky a na pravo uz ocean. Skoda ze jsme se musel soustredit na rizeni protoze vyhledy byly chvilkama vazne uzasne. Takhle se Sea-to-Sky klikati az do Vancouveru ale narocna jizda to neni, ma to spis dalnicni charakter, vetsinou dva pruhy jeden smer a protismer jeden a pak se to prohodi, zatacky stavene na pohodovych 80-90Km/h. Opravdu krasna cesta jak pro ridice tak pro cestujici.
Do Vancouveru jsme dojeli v podvecer a jali se hledat hotel. A ouha! Hotel samotny jako celkem fajn ale to prostredi... pobliz byla armada spasy a to tu neco znamena. Predstavte si prazske hlavni nadrazi vynasobene tak 50-100x. Proste bezdomovci uplne vsude a mezi nimi dalsi "poulicni" individua jako smazky a "socialni pracovnice" (nektere docela DOST ohledene).

Nastesti se nechovali agresivne a tak to bylo jen neprijemne, plus jsem se dost ba o auto. Vsechny cennosti jsme si samozrejme vzali do hotelu ale vymlacene okenko kvuli staremu spacaku na sedacce by asi taky nepotesilo.
Nastesti jsme cvalki jen dve noci, takze jsme se pak presunuli. Katcin brur nasel nejaky hotel primo v downtownu, studio v 11 patre s vyledem na jih. Je to sice drazi, ale je kde varit a hlavne jsme v rozumnym prostredi. Navic ten vyhled je fakt paradni!
Samotny Vancouver je mnohha lidmi povazovany za nejhezci mesto kanady. Popravnde jsem na vahach. me teda jako mesto prijde rozhodne hezci Montreal. Vancouver ma ale jednu nespornou vyhodu a to je POLOHA! Na jedne strane ocean, na druhe hory a oboji je vazne blizko. Navic to tu, narozdil od Calgary zije. Je urcite zajimave to videt a po tech hruzach v Alberte je to prijemne osvezeni ale ze bych byl z Vancouveru na vetvi, to nejsem.

Takovy Berlin, Pariz nebo nedejboze Lisabon ci Istanbul ho hrave strci do kapsy co se tyce mestskych zajimavosti a kras.
Ve Vancouveru jsou moc fajn parky (hlavne nejvetsi Stanley park) a mista okolo. Samotny downtown je historicky jen z casti a po americku - tedy vse starsi 100 let je "historie". Takze jo, Vancouver pekny ale do meho listu "top" mest co jsem kdy navstivil se neradi. Navic slavne parni hodiny v Gastownu docela zklamaly - malicke pidi cosi co uz dnes stejne pohani elektrina a jen se z toho coudi. Slavny Capilano Suspension Bridge jsme si po zjisteni ceny odpustili. Milionari nejsme a 35$ (slovy tricetpetdolarukanadskych!!!) nam za projiti se po vysutem moste prislo i v drahe Kanade ne jako prehnane, ale vylozene jako urazka a pokus o zlodejinu. Misto toho jsme se prosli v nedalekem lesoparku. A les je tu zase jiny! Protoze ocean je vazne jen kousek tak je tu asi vic vlhko. Sposta stromu ma tak "vousy" z mechu a tak. neco mezi destnym pralesem a nasim smrkovym lesem. 

Vcera jsme dali vyletik do hlavniho mesta BC Victorie. Cesta byla tedy dost krusna, cloveku zabere hodinu nez se dostane z centra Vancouveru na lodni terminal, pak cca 1.5h lodi a pak jeste hodinu autobusem po ostrove do samotne Victorie. Nechapu proc nemuzou udelat pristav v centru. Navic busy zas precpany, celkem se divim ze nervou lidi na strechu jak v Indii, navic nastupuje se opet jen prednima dverma (cvakaci listky jeste nevynalezli) takze bus v kazde zastavce trci pul hodiny. Ale holt rozvojova zeme ;-), tady hromadnou dopravu jeste nedomysleli... co clovek nadela. Skoda ze to tu neni tak levny jak v Indii kdyz uz sluzby jsou podobny. Pokazdy kdyz tu jedu MHD tak se mi chce brecet nebo nekoho zabit. Magori! A to je to tu porad tak 5x lepsi nez v Cagary. Mozna by neuskodila nejaka ropna krize aby nechali ty svoje buransky pickupy a prerostly auta doma a trosku se vzpamatovali aspon ve mestech (na venkove to chapu, tam jsou vzdalenosti obrovsky tam to bez auta fakt asi nepujde). Taky parkovani by bylo fajn trosku vic na tesno. nechavat metr a pul mezery mezi auty a zabrat tak dobre o 30% vic mista nez se musi, muze jen "ridic" zacatecnik, vesnican nebo nejaka echt pipna. Ale to uz je stara pisnicka... neveril bych ze to nekdy reknu ale vazne se tesim na Brnenske MHD! Zajimavy je ze pritom vsem tu treba metro (ve Vancouveru Skytrain) jezdi bez ridice! Proste vepredu je okynko dopredu a to je vse. Asi to sledujou pres kamery nebo neco. To by clovek necekal....

Na druhe strane se mi libi metropolitnost Kanady. Spousta cinanu, korejcu, Indu, belochu, cernochu... a zda se ze to funguje. Mam rad "kotliky" kultur kde se vse navzajem ovlivnuje. Do CR bysme svezi vitr v podobe vlivu jinych kultur trosku snesli. Pozvedlo by to styl oblikani, kuchyni... mozna nekteri nebudou souhlasit (uz vidim ten flamewar v komentech) ale ja jsem v tomhle otevreny tak proc ne?
Ale stejne to stalo za to. Victorie ma raz mestecka sice mensiho, o to ale malebnejsiho. Tady je historii dokonce i trosku citit, coz je na severni ameriku co rict!
Dneska si davame trosku oraz, jsme dost utahanej, furt za volantem nebo nekde pobihacka po meste/venkove. A protoze nas ceka jeste hodne cestovani tak jsem se rozhodl ze prolenosit rano pro zmenu v posteli, napsat blog, v klidu dopit caj a to vse s vyhledem na Vancouver z panoramatickych oken v hotelu nemuze jednomu uskodit... za par dni totiz mizim pres hranice do Seattle potkat Ondru a pak hura pro zmenu na jih.