Milduv blog: V kruhu ohnivém


Mazanita Lake, v pozadi Lassen Peak

Tuším že jsem v některém ze starších přízpěvků zmiňoval, že v podstatě celé západní pobřeží severní ameriky se nacházi v tzv. Pacific Ring of Fire, který se táhne od Nového Zélandu přes Jávu,Filipíny a Japonsko až na sever k Alejutským ostrovům a pak právě západním pobřežím USA až do jižní ameriky. V této oblasti se nachází přes 75% aktivních vulkánů a odehráva se tu 90% zemětřesení na světě, takže jde o oblast geologicky hodně aktivní. Tolik k úvodu.


Devastated area, Lassen Peak

My se původně plánovali podívat do Yellowstone NP (který je nejaktivnější vulkanickou oblastí v USA s vyjímkou snad Hawaie, ačkoliv v Ring of Fire neleží), nicméně plán cesty nás zavál trošku jinam, navíc Yellowstone leží poměrně vysoko v horách a dost na severu, tak je tam koncem října už prý dost často už sníh a dost slušná klec...
Nicméně právě díky "kruhu ohně" se nám naskytla příležitost nějaké to bublání zmrknout v Lassen Volcanic parku. Dojeli jsme do něj ze severozápadní strany po route 88 a hledali bydlení. První kemp byl opuštěn a ikdyž se do něj vjet dalo tak závora u vjezdu hrozila že nás tam někdo zavře a bude prů...švih. Takže jsme po úvaze popojeli ještě kousek do kempu hned u Manzanita Lake a cestou potkali medvíďata přebýhající přes cestu. Bylo to naše jediné setkání s medvědem, což je překvapivé protože v Kanadě a USA jsou prý docela hojní. No ale co už, jak praví klasik "lepší medvídě na cestě, než grizzly ve stanu" takže si za tolik nestěžuju.


Cold Boiling Lake

V kempu bylo celkem dost lidí ale spíše stany než RV a vybavení základní sestávající ze suchého WC. Tekoucí voda byla vzhledem ke konci sezóny už stopnutá. Takže jsme to zapíchli na vybraném místě, ukuchtili a šlo se spát. Naštěstí amíci okolo grilovali jen chvíli a zapíchli to taky slušně brzo takže nás neotravovali vůní pečínky ;-).
Ráno nás skásnul správce kempu, na to že neměli ani vodu nám přišla částka docela vysoká ale co už... Ještě než jsme vyrazili za vulkány, udělali jsme si procházku kolem jezera v jehož hladině se odrážel Lassen Peak jak v zrcadle. Bohužel na focení to moc nebylo, chtělo by to spíš večer, samotná sopka byla v protisvětle. Nicméně zase krásně barevný podzim.

Po route 88 jsem popojeli dál na jih na "Devastated area". 19. Května 1915 tu Lassen peak explodoval a urval se mu celý vršek. Pak 22. Května to bouchlo znova a urvalo se ještě víc. Všude kolem se valila láva a taky voda z ledovců.... prostě Sodoma s Gomorou. Trošku mě zklamalo, že samotná Devastated area už není tak "devastated" jak by člověk čekal, ale výhled na Lassen peak byl skvělý a světlo na focení dopoledne o dost lepší než u Manzanita lake. Pak se popjelo kousek dál, já s Katkou jsem si dal trek kolem Cold boiling lake, které tedy v rozporu s popisem v letáčcích nějak moc nebublalo, pár bublinek spíš připomínalo vyčpělou minerálku než vařící vodu, přes Mill Creek falls, což je celkem vysoký vodopád v krásném prostředí ale bohužel s celkem malým průtokem až do Yah-mah-nee Visitor centra. Procházka pěkná, ráz krajiny mi připomínal takovou skalnatější Šumavu. Ondra si mezitím vylezl nahoru na Lassen Peak vulkán a pak nás potkal u visitor centra.

Bumpass Hell

Tam jsme nabrali pitnou vodu a vyrazili na vrcholnou zajímavost dne - Bumpass Hell. Už cesta autem po Lassen Peak highway byla plná super výhledů a pak po krátkém treku jsme došli do samotného sedla. A tady už to konečně pořádně bublalo! Napřed na náš čich zaútočil smrádek zkažených vajíček a pak už jsme došli až dolů do sedla. Protože zem je tu dost nestabilní, chodí se tu po takových dřevěných chodníčcích. Každý rok na to ale prý pár lidí nedbá, chce si šlápnout aspoň pár kroků po horké zemi, propadne se nohou do vřelé vody a popálí. Docela bych tomu i věřil, půda okolo byla protkána různými dírami a soupouchy ze kterých se valila pára a smrad.
Samotné sedlo je rozlohou docela malé, ale jsou tu k vidění i vařící jezírka s pyritem, šutry obalené sírou, bublající bahínko a podobné geologické radovánky. Prý to celé ohřívá láva, nějakých šest mil pod povrchem. To musí být teda hukot když to mocně bublá až navrchu.

Jako perličku jsme ještě potkali staříka sedícího na parkovišti a hrajícího na housle. Žádný Paganini to tedy nebyl, ale i tak mi přišlo zvláštní někoho takového zničehonic objevit. Hrál jen tak pro sebe, že bylo parkoviště liduprázné mu bylo fuk. Taková fajn forma relaxace. Až tedy na ten skřípot protože fakt moc neuměl.
Yellowstone bude asi lepší, ale tohle bylo taky dost zajímavé a člověk holt nemůže mít vše. Jen škoda že jsme nedali východní část parku, tam by měly být suťová pola a kónické sopky, takže taky zajímavé věci. Nicméně sutí a pod. jsme si spravili chuť v Death Valley takže žádná tragédie... ale o tom až někdy příště.