Mlhy na blatech i vrcholcich

most přes Columbia River

hmmm... koukám že minule jsem psal o mlze a špatném počasí ve Washingtonu. Takže nezbývá než pokračovat a napsat pro změnu něco o mlze a špatném počasí v Oregonu. Jo, prostě ani přejezd hranice mezi státy, který je představován řekou Columbia ke zlepšení počasí nevedl. Při sjetí do nížiny u řeky jsme byli tedy pod mrakem tak to šlo, ale po najetí zpět do hor zase mlíčko. Navíc se už celkem brzo ztmívá, čemuž ocelově šedivá obloha moc nepomáhá.
Dalšm cílem cesty byla oblast Crater lake ale to jsme bez přespání už nestíhali. Docela fajn místo jsme našli kdesi v lese u parkovišťátka. Měli jsme sice společnost - baterku v povzdálí co nás trošku znervózněla (člověk si vzpomene na historky o magorských amících s automatickými zbraněmi) ale byl to asi další kempař. Usnuli jsme za klapání deště do stanu....

Stan už po přesunu, původně jsme spali právě v kaluži

Ráno ale běda! Za svitu baterky jsme nějak přehlédli že stavíme přímo v dolíku a protože přes noc pršelo slušně, vzbudili jsme se uprostřed kvalitní kalužiny. Stan je naštěstí kvalitka a tak nebyla katastrofa úplná, ale přecejen jej na potápění nikdo nenavrhoval a tak to nebylo 100%. Takže vlhké ráno s kapkami deště, mokré spacáky a já blbec jsem si do stanu přitáhnul i foťák abych byl v klidu že ho nikdo nevybere z auta. Místo toho je teď fotobágl jak vodník Česílko a bohužel to prosáklo dovnitř. Ubohá fotovýbava, snad to přežije. Naštěstí se vnitřek ukázal spíš vlhký než mokrý.

Z večerní baterky vedle se vyklubal fotograf s 5D a Hasselblad objektivem včetně tilt-shift uělátka tak jsme aspoň trošku pokecali o focení. Hned vedle parkoviště jsem objevili taky docela fajn vodopád, k čištění zubů jak stvořený.

Vlhko, nevlhko, pokračovat jsme museli a tak jsme co nejlíp rozeskládali spacáky dozadu, nechali otevřenej fotobágl ať to aspoň větrá, naházeli fusky na palubku aby byly u výdechů, přitopili a mazali dál. Náš cíl - Crater Lake je s hloubkou 594m nejhlubším jezerem v USA. Vzniklo v kráteru sopky Mazama co tu řachla před cca 7700 lety. Celé je to ve výšce 1880mnm a to byl problém. Zase mlha jak mlíko, občas k tomu mrholení a slušný vítr. Nahoře k tomu pak banda dětiček ze školního zájezdu. Prostě pravý opak klidu v přírodě. I tak byly některé místa kvalitně fotogenické, hlavně jednotlivé stromy lezoucí z jinak celkem holé lávové pláně. Cestou zpět se nám počasí dokonce udobřilo natolik, že jsme zmkrli Annie Canyon s "hoodoos" za tochy slunce. Ty tu, narozdíl od Drumhelleru o kterém píšu zde, vznikly tlakem sirných par zespoda a tak mají jiný tvar.

Každopádně prodlévat déle na severu se na začátku podzimu neukázalo jako super nápad a tak mizíme dál na jih. Cestou ještě krátká zastávka na Upper Klamath Lake, kde máme štěstí na jednu malou žabku a hromady pelikánů a pak už hurá do Kalifornie na Lava Beds....