neděle 18. listopadu 2012

Jak jsme ve Washingtonu neviděli Whitehouse aneb najednou jsme tři

Být ve Washingtonu a nevidět sídlo prezidenta? Trapas!
...ale zas až ne tolik pokud se nacházíte ve Washingtonu na severozápadě, který má s tím D.C. společnou snad jen Columbia river a jsou v něm k vidění onačejší věci.
Kaifu, náš hostitel
Mimo oblasti kde se natáčelo Twin Peaks (viz předchozí článek), je tu totiž město Seattle, které me hodně příjemně překvapilo. Strávili jsme tu jen dva dny, očekávajíce přílet Ondry. Bydlení bylo domluveno u Kaifu, opět přes Couchsurfing. Ze začátku trošku komplikace, dojeli jsme na místo a měli problém se ho dovolat, nicméně pak se podařilo a dozvěděli jsme se že maká do pozdě a bude doma až kolem půl jedenácté. Co naplat, GPS našla nějaké to obchodní středisko tak jsme se tam vypravili. V americe na severu funguje stejná síť řetězců jako v Kanadě - Safeway. Láce to moc není ani tady, ale se slevovou kartičkou, která tu funguje jak v Kanadě tak v USA to už šlo a hlavně tam mají pultík s teplým žrádlem a akci s jídlem pro dva za 9,99$. Navíc je to čína styl, což můžem. Co už tak moc nemůžem bylo, že půlka číny byla odporně sladká. Holt jiný kraj, jiná chuť ale maso s názvem "general Tao" spíš připomínalo takové ty přeslazené zákusky orientu, takže nás zabetonovalo docela solidně. V Safeway jsme taky koupili nějaké to víno našemu hostiteli jako dárek (alkohol se tu smí rpodávat v normálních obchodech a je o HODNĚ levnější než v Kanadě) a hupkyšupky do Starbucks na nějaké ty internety.
Alex, co projel na motorce z jihu až na sever
S malým kafem jsme posečkali nějakou tu hodinku do půl jedenácté a pak hurá za Kaifu! naštěstí už doma byl takže ubytko v poho. Hostil teda ještě další dva lidi ale koho to zajímá, hlavně že je kde složit hlavu. Spacáky a karimatky máme tak co. Protože bylo pozdě tak jsme jen krátce zkecli a šli spát. Hlavně se mě líbila couchsurferka která si dala za úkol navštívit všechny státy USA a řeší to tak že stopuje soukromá letadla na malých letištích. Super nápad a v USA kde se lítá víc to asi půjde líp než v Evropě! Bohužel jsem nepochytil jméno a ráno brzo mizela takže víc nevím. Druhej surfer byl Alex, který pro změnu projel na motorce oba americké kontinenty od Ohňové země až na Aljašku a teď už byl na cestě domů. Hlavně tu jižní ameriku a Patagonii mu závidím, tam bych se někdy i mrknul. Bližší podrobnosti z jeho cesty najdete na jeho webu, někde by se tam pak mělo objevit i video s náma a pozdravem ze Seattle.
Druhý den ráno jsme se vydali do downtownu. Od Kaifu tam jezdí nějaký bus, cesta zhruba na 20-30minut takže pohoda. První zastávka a místo které v Seattle nelze minout byl Pike Market. Tohle tradiční tržiště je plné stánků se vším možným, od ryb přes oblečení a dárkové přeměty přes vintage plakáty a časopisy, obchody s comixy až po hudební nástroje. Celý market je poblíž oceánu v celkem prudkém svahu takže je na patra. Živé trhy mám rád a tenhle na mě působil po Calgary jako balzám na duši.
Perlou celého Pike Marketu je pak Pike Place Fish Market. Tenhle obchod se v roce 1965 moc nehýbal až do té dobz když jej koupil jeden ze zaměstnanců - John Yokohama a rozhodl se z něj udělat světoznámou záležitost. To se ale snadněji řekne než udělá. John na to šel po americku. Důležité je prostě šou. A tak je dnes obchod spíše divadlem. prodavači na sebe povykují, pózují turistům různě hučí a mručí kdykoliv dostanou od turistů dýško "We've got a TIP! YEAH!" ale hlaně když někdo koupí rybu tak si je z pultu na pult hážou! A že to někdy nejsou úplně malé kousky ale pěkní slizcí a těžcí macci. Bohužel nemám na foťáku video, něco z atmosféry je ale vidět na tomhle fishmarket videu. Možná to někomu přijde divný ale já mam ryby a ruch kolem rád takže jsem se dost bavil.
Další zajímavosti u marketu je Gum wall v uličce Post Alley. Lidi tu prostě začali lepit žvíkačky na zeď, až z toho vznikla až několik palců tlustá vrstva v déli cca 50 stop (cca 17m) a výškou 15 stop (cca 3 metry = lidi to lepí asi i ze žebříku). Zblízka je to chvilkama celkem nechutné ale z dálky je to celkem umění ;-)
Kyž už je člověk na Pike Market tak prostě musí udělat pár kroků na sever a zajít do prvního Starbucks na světě. Kafe moc nepiju a kdyz už tak rozhodně ne to vodové cosi co se dává v plastu v Americe ale tohle je zajímavé vidět. Katka dala karamelové machciato a jako chutnalo no...
Pak jsme si udělali procházku přes Belltown, což by měla být taková příjemná čtvrť, nicméně buď jsme zvolil špatné ulice nebo nevím, nějak nás to nevzalo. nějaké kavárničky a tak jako jo ale vzhledem k tomu že Seattle je městem kaváren tak jsem čekal větší hustotu a cvrkot. Přes Belltown jsme došli až na Seattle Center. Tenhle park vznikl u příležitosti světové výstavy v roce 1962. najdete tu různá muzeua, výstavní sály a hlavně slavnou 184m vysokou vyhlídkovou věž Space Needle. Tu jsme vynechali, protže vstup je celkem drahý a dnes už to ani zdaleka není nejvyšší budova v Seattle. Za zlomek ceny se dá dát vyhlídka z nejvyššího mrakodrapu v downtownu. Protože byl ale hlad, tak jsme neodolali pizze v MOD pizza, na kterou si člověk mohl za jednotnou cenu naložit co chtěl. naložili jsme tedy skoro všecko co měli a přidali ještě horu parmezánu. Ve srovnání s jídlem v ostatních rychložrádelnách to bylo dost jedlý. na rozdíl od amíků jsme se spokojili s jednou dohromady. Ne žebysme se přežrali ale aspoň v břichu přestalo škrundat. Celé jsme to zalepili ochutnávkou nějakých zákusků zdarma a vodou ze záchodků ;-)
Hned vedle Space Needle je zastávka monorailu, který byl postaven taktéž u příležitosti výstavy. jezdí jen mezi Seattle Center a downtownem, je to spíš atrakce než praktická záležitost. Zatím jsme ho vybnechali s tím že ho dáme později. Chyba. Žádný později už se nekonalo. Každopádně budova EMP muzea hned vedle mě vzala. Je pobitá pláty železa ve kterých se super odráží obloha a vše okolo. Na abstraktní fotky jak dělaný.
Pak už jen podél monorailu zpět do downtownu na autobus. Mají tu i trolejbusy, vzpoměl jsem si při čekání na Brno.... Navíc na nějakém náměstí jsme potkali stromy s kmenama natřenýma na modro... asi nějaký LSD umělec.
Zpět u Kaifu jsme večer pokecali víc. Kaifu vyrůstal v Hong Kongu a v USA žije okolo pěti let takže jeho pohled na věc byl hodně zajímavý. Navíc byl v ČR a zná i Brno (zvlášť si tam zajem kvůli Mendelovi). Perlička je, že maká u Boeingu, který podbně jako např. Microsoft v Seattle začal a tak jsme zkecli o letectví. Bohužel na společnou návštěvu továrny Boeing, případně leteckého muzea nebyl čas... škoda.
Další den zae busem downtown a tentokrát cesta víc na jih směrem na Chinatown. Cestou jsme se stavili na nádraží. hezký, čistý ale prázdný!  Vlakem se tu prostě moc nejezdí... Co mě pobavilo byla výstavka fotek. Našel jsme tam jednu která byla stejná s tou co jsem vyfotil před pár dny ve Snoqualmie. Holt jsem dobrej fotograf a mám na to voko jak profíci. Nechci se chlubit, jen oznamuju. ;-)
Chinatown byl spíš průměr, viděli jsme pěknější. Nicméně narazili jsme na levný Ginger Candy který s katkou milujem tak jsme hned koupili....
Cestou zpět přes downtown jsme ještě skákli do Columbia Center, což je nejvyšší mrakodrap s rozhledem v 72. patře. Nebylo už moc času, tak jsme místo placeného rozhledu, kde bysme strávili stejně jen pár minut, dali jen 42. patro kde je Starbucks a tudíž se tam člověk dostane zdarma. škoda, výhledy mám rád ale dát 9$ a strávit tam deset minut se mi nechtělo.
Cestou potom zas přes Pike Market kde jsme nakoukli do pivnice mikropivovaru The Pike. Pivo jsme si nedali, bylo drahý a bylo taky celkem chladno. Ještě na chvilku na Waterfront mrknout na oceán a pak zpět ke Kaifu.
Cestou jsem ale pochopil jak můžou auta v zimě jen tak klouzat  a narážet do sebe. Některé kopečky jsou tu snad ještě příkřejší než v an Franciscu a když v zimě naprší a pak namrzne tak to musí vážně jezdit samo... jen jsem se modlil aby nás to tu nepotkalo cestou zpět.
 Celkově ale musím říct že Seattle jako jo. Moc jsem od měst v USA nečekal, ale tohle místo mě velmi příjemně překvapilo. Není tak rozlezlé jako ostatní místa a hlavně to tu žije. 
Rowena a Katka
Odpoledne jsme se odstěhovali od Kaifu. Měl domluvené nějaké další nocležníky a tak jsme už nechtěli opruzovat. Původně jsme bookli nějaký motel ale nakonec se po couchsurfingu ozvala Rowena že nás veme. Paráda. Motel jsme zrušili a hurá poznávat další místňáky. Sice jen na jednu noc a zase až pozdě večer ale i tak. Roweně docela závidím. Maká pro Alaska airlines a tak má letenky po světě zadarmo! Tak tomu říkám benefit. Nějaké stravenky... pche.
Přesunuli jsme se tedy ze Seattle do Seatacu, pár minut od letiště kde Rowena bydlí. Překvapilo mě, že je Seatac vlastní město s radnicí a tak, vždycky jsme si myslel že je to spíš jen část Seattle kde je letiště.
Třináctého ráno jsme se potom rozmnožili. Sice se to neobešlo bez nervů - v noci přišla od Ondry SMS že potřebuje místo pobytu jinak ho imigrační nepustí. Tuhle jsme samozřejmě zazdili a zaspali ale nakonec OK. Dojeli jsme na přílety a tam už na nás mával Ondra a nejen on ale i stan a benzinový vařič. Takže paráda, je nás víc, nebudem se bát medvěda nic, hlady neumřem a v noci na nás nenaprší.
Hned po naložení jsme vymázli ze Seattle směrem do divočiny na stratovulkán Mt. Rainier. Jeho vrchol se nachází ve výšce 4392mnm a je považována za jednu z nejnebezpečnějších sopek světa. Ani ne tak proto, že by byl nějak zvlášť aktivní, ale kdyby to náhodou řachlo, tak 93km2 roztátého ledovce (nejvíce zaledněný vrchol 48 pevninských států USA) zaplaví celé město Tacoma. Severozápadní pobřeží USA patří vůbec do tzv. Pacific Ring of Fire, takže je tu sopek docela dost. To je všechno sice hezké, ale my jsme samotnou horu nakonec neviděli. Počasí nepřálo, mlhavo lezavo...
První noc venku jsme zapíchli někde na parkovišti u domečku se stříškou a hupky na kutě.
Ráno jsme ještě zkusili vulkán St. Helena, česky někdy nesprávně jako Svatá Helena. Byl pojmenován po lordu St Helensovi, se svatými má společného pramálo. 18. května 1980 (tedy když mi byl přesně rok a den) vybuchla a udělala v okolí celkem spoušť Vice o tom píšou na wikipedii. Chtěli jsme zmrknout jaké to je dneska ale opět mlha, vítr a lehký déšť takže zase nic. Sice jsme z mlhy zahlédli vykukovat pahýly stromů ale výhledy se nekonaly. Počasí ve washingtonu nám s nastupujícím podzimem prostě moc nepřeje, míříme tedy k Portlandu a k hranici Oregonu. Snad to bude s počasím lepší...

Katka u nejstaršího Starbucks

Pike Market

Pike Place Fish Market, fotí se tu i svatby!

Pike Place Fish Market, prodavač Taho Kakutani mi pózuje s rybou

EMP museum

Modré stromy na Westlake Park

Nádraží




3 komentáře:

  1. http://www.youtube.com/watch?v=QRq4FLxrRvA&feature=player_embedded#! 2:55 :)

    OdpovědětVymazat