(konecne) mimo Calgary

Garage sale

Pravidelni ctenari asi uz vi, ze jsme poridili auto a tak jsme schopni se konecne vymotat mimo Calgary. Dost jsme se na to tesili, protoze tahle vesnice uz nas vazne otravuje. Bohuzel nasim planum udelala prvni autovy den pritrz moje prace, kde mi navarili sluzby pres cely vikend. Nejak jsem jim vysvetlil, ze tohle teda ne, ze uz tak se s Katkou skoro nevidim (ona na rano, ja skoro porad vecerni) a jestli tohle udelaji jeste jednou tak si hledam jinde. Zda se ze to pobrali, a na oplatku mi dalsi tyden dali volnou jak sobotu tak nedeli (coz nebyva obvykle, vetsinou makam i soboty). Navic prisel kolega s tim, ze ma rocni pass do narodnich parlu pro dva, ktery ochotne zapujcil (thanks, Stephen! I still own you a chocolate!). Coz je super, normalne stoji jednodenni vstup 10$/os takze za vikend a za dva je to hned 40$ usetrenych.
Bohuzel me jeste koncem tydne stacila chytit trochu chripka z klimatizace v praci (o tom zas jindy) takze jsme moc neplanovali, jen jsme vedeli ze dojedem do Banffu a pak se uvidi.

Banff sprigs hotel

Protoze uz pomalu shanime veci na cestovani na konci naseho pobytu, nasel jsem vicemene nahodne ze nekdo prodava karimatky a spacaky. Bylo to v ramci "garage sale", coz je tady bezna vec. Lidi proste daji inzeraty a pak v urceny den otevrou garaz u baracku a tam prodavaji "kramy z baraku" kterych se chteji zbavit. V inzeratu bylo ze prodava camping vybavu a tak tak jsme tam v sobotu jeste pred Banffem sfrnkli. A ono jo! Odnesli jsme si dve zachovali nafukovaci karimatky a jeden spacak (bohuzel uz posleni) v dost dobrym stavu. Karimatky byly po 10$ a spacak za 20$ nicmene ze jsme to vzali vsecko tak celkem za 30$. Takze nam do vybavicky chybi jeste jeden spacak pro Katku a jsme v pohode. Stan a pak dovali Ondra ktery se k nam prida v Seattlu.
Trosku jsme se s tim zdrzeli ale zas tak nam to nevadilo. Jsme proste radi ze za levno mame cast vyresenou.

Douglasovy jedle! Cuncak i agent Cooper jsou fascinovani

Pak uz hura smer Banff! Mazacky jsme se pred budkama kde se plati vstup presunuli do prujezdneho pruhu protoze my mame prece rocni vstup cheche a v Banffu zaparkovali hned u reky mezi spoustu RV (recreation vehicle = obytna auta, Kanadani na tom frci snad jeste vic nez Nizozemci).
U stanku jsme nabrali nejakou prehledovou mapu. Plan byl neco mensiho, protoze jsme se zdrzeli na zminenem garage sale a ja se se svym chrmlanim stejne na zadny hypervyslapy necitil.
Nakonec jsme zvolili Tunnel mountain, coz je nejnizsi vrcholek hned u Banffu.

Vzali jsme to podel cesty mrknout se na Bow falls, coz jsou vodopady hned u megahotelu Banff springs. Spis nez vodopady bych tomu teda rekl pereje ale za videni to stoji. Reka protika uzkym korytem, v pozadi se zvedaji vrcholky hor, z protejsi strane couha Banff spring hotel pripominajici sovetsky Kreml ;-) (proc tu musi stavet takovehle prehnane hruzy a tim hyzdit krasne okoli?) ale hlavne... hlavne je tu odpocivadlo s cedulkou popisujici douglasovy jedle, agente Coopere! Protoze se nachazime relativne blizko, nemohlo nam to nepripomenout Twin peaks. Bohuzel jsem nenasel video primo s prislusnou hlaskou ale tohle video k tomu taky sedi.

Pak uz jsme po chvilce odbocili z asfaltky a dali se do stoupaku na Tunnel mountain. Ikdyz prevyseni ve srovnani s Banffem je jen nejakych 300m tak vyhledy z ora jsou fakt dobry. Na jihu je hned vedle Mt. Rundle, ktera je diky svemu tvaru neco jako symbol Banffu, na vychod pak dalsi hrebeny Rocky mountains a na zapade samotny Banff v udoli Bow river. Podel severnich svahu se sine Trans Canada hughway smerem na zapad do BC a dal do Vancouveru... Takze jo, spokojenost. Sice jsme si pripadal jak starej dedek, za x mesicu valeni se v Torontu a Calgary a s chripkou na krku jsem fyzicku vazne moc nemel ale to je fuk.
Cestou zpet jsme se jeste stavili v info centru nabrat vic map a tak a minuli nejakou cokoladovnu. Vune to byla masivni, ale dat cca 5$ za 10dkg cokolady se nam nechtelo tak jsme se opanovali.

Mt Rundle

V nedeli bylo v planu Lake Luise. Je jeste cca 30 minut jizdny za Banffem, takze bylo dobre ze tentokrat jsme se nikde nezdrzovali a hnedka vyrazili. Cesta je tam jednoducha, samotne stejnojmenne mestecko je hned na sjezdu Trans Canada highway a samotne jezero je o nejaky ten kilometr dal do hor. Parkovani nebylo jednoduchy, bylo dost plno, navic Kanadani neumi vyuzit mista na stani jak evropani a maji zbytecne velky mezery mezi  auty (tam kde se v Kandade vlezou dve hovadska auta sse spoustou prostoru kolem sebe by se v v takovem Toskansku vlezly tri, mozna i ctyri). Zapichli jsme to tedy o trosku dal, vsak mame nohy tak to dojdem....
Fajn je, ze parkovani je zdarma, je to jakoby zapocitane v tom vjezdnem do parku o kterem pisu vyse. Staci mit jen za oknem karticku ze je zaplaceno nebo rocni vstup. Nejaci spravci to asi kontroluji a kdyz karticka chybi, jsou za to pry docela dost vysoke pokuty a zakaz vjizdy do parku pro priste.

Jezero Lake Luise je napajeno z vody odtate z ledovcu nahore v horach. Na delku ma hrubym odhadem 2km, hluboke je misty az 70m a protoze je ledovcove tak i v lete ma zridkakdy teplotu vyssi nez 5C, takze koupat neradno. U brehu je pujcovna kanoi a podel prave strany jezera vede cesticka, spis takova promenada. Protoze je vybetonovana a drzi se u hladiny (prevyseni nula) tak je vhodna pro kohokoliv vcetne tehotnych, deti, kocarku a vozickaru. Takova prochazka, lidi plno.

Protoze na druhe strane jezera je sterkove pole, cesticka nevede dokola. Na konci se musite bud otocit a jit zpet, nebo pokracovat na nejaky dalsi trek smerem nahoru. My se rozhodli pokracovat a doshanout "Tea house", coz je obcerstvovaci horska chata. Vzdalenost od konce promenady byla nejakych 3.7km, nicmene na znacce nepsali nic o prevyseni nebo case (jak je to obvykle v Tatrach - vyborny napad, mimochodem) takze jsme netusili jestli jsou to 3.7km s prevysenim 2000m nebo 20m. Nicmene o nic neslo, vratit se muzem vzdycky takze hura nahoru!
Nakonec se z toho vyklubal moc prijemny trek, slunko svitilo, obcas mracky a slo se udolim co udelal ledovec. Krasne vyhledy na hory okolo.... paradicka. Nahoru to trvalo neco pres hodinku chuze, celkem jsme funeli ale nic strasnyho to nebylo.

Samotny Tea House je proste jen chajda ze dreva, sice patrova ale celkem malicka. Daji se tu dat ruzne obcerstvovaky, nejlevnejsi byla tusim polivka za 6.5$, kterou jsme si z duvodu setreni nedali, takze kvalitu netusime.
Cestou zpet jsme slysel hrmeni, ale mraky byly za hrebenem tak jsme si rikali ze to bude OK a ze snad dojdem v pohode.

Nicmene ouha, stesti nas opustilo u jezera v posledni fazi treku, uz asi jen 15 minut od auta. Napred dest, ktery se promenil v prutrz a potom kroupy velikosti hrachu. teplota slezla behem par minut dobre o deset stupnu. Jak jsme se tak promoceni krcili pod stromem s baglama na hlave aby nas kroupy nepomlatily tak jsem si rikal co na to rekne moje chripajzna? Libi se ji to? Odmeni me za to teplotkou, kasilkem a dalsimi priznaky smrtelne muzske choroby? To by byl prusvih, setrime co se da a tyden poceni se doma by udelal slusnou diru do rozpoctu.

Kroupy nastesti prestaly po par minutach, asi jim ty dva centimetry co jich napadalo stacily k ukazce typu "priroda, mocna carodejka", takze pak uz jen lilo. nedalo se nic delat, rikal jsme si ze nez cekat pulhodiny pod pochybnym bezpecim stromu tak bude lepsi odsunout se co nejrychleji do auta, kde nas cekaji aspon suchy tricka. Kdyz jsme pak padili prutrzi tak jsme se musel, chte nechte, smat na cele kolo. Nemuzu si pomoct, zmoknuti proste miluju, asi jsem na to uchyl. Navic jsem vedel ze v aute se prevliknem a zatopime takze by to melo byt v pohode.
Dobehli jsme do megahotelu na brehu jezera, coz byla  taky sranda. Luxusni intimni osvetleni, damy v robach a panove v oblecich na pozdnich obedech, pikolici v pozoru... a mezitim my totalne promoceni a s husi kuzi. Nedalo se jinak, musel jsem se opet chechtat.
Protoze bourka neprestavala, domluvil jsme se s Katkou ze ona pocka u dveri s vecma (hlavne fotak jsem se bal ze bude mokrej, nastesti fotoplastenka na baglu se ukazala jako funkcni, diky Habu za bagl!) a ja zabehnu pro auto. Uz to bylo fakt jen kousek, cca 5 minut chuze.

Vyrazil jsem a obloha se roztrhla. Proudy vody co uz jsem dlouho nezazil a po silnici se valil prival misty nad kotniky. Parada! Po pul minute uz nebylo co by na me jeste zmoklo. Auta jsem proste dosahl ve stavu "durch a komplet".
Pak uz jsem se jen probrodil autem k hlavnimu vchodu hotelu. samozrejme ze prestalo prset, kdybych pockal jeste 5 minut v hotelu tak to byla pohoda. Pak jsem se musel zase strasne smat. Pohled na pikolika mirne nepricetne me, totalne promoceneho, zadajiciho o "klicky, pane" aby mi mohl zaparkovat vuz zatimco ja se pujdu ubytovat zrejme do prezidentskeho apartma za to cele nepohodli stal. Ten si budu pamatovat do konce zivota. Nastesti Katka me uz zahlidla a vyrazila takze jsem byl usetren vysvetlovani ze tam vlastne nebydlim.
Naskocili jsme do auta, popojeli o par set metru na jine parkoviste, tam sundali mokre veci a prevlekli se do suchych tricek. nastesti topeni v aute vali super, protoze jsme celou cestu do Calgary odridil v trenyrkach. Nakonec to tedy dobre dopadlo, a az na par prutrzi ktere jsme jeste potkali cestou v aute (cela dalnice zastavila, opet kroupy, viditelnost tak deset metru) uz to byla pohoda.
Kddyz jsme projizdeli kolem Banffu, tak na vychode byl Mordor jak svina a na zapade svitilo slunko. Nemohl jsem jinak nez na odpocivadle vyskocit a v trenclich to nafotit. Parada!

Aby vyletovani nebylo malo, na pondeli odpoledne bylo domluveny foceni - na inzerat se ozvala Barbara, ktera hlida deti a vede krouzek malovani/kresleni pro deticky mezi cca 6ti a 14ti lety.
Chtela nafotit neco v prirode, tak navrhla oblast Elbow falls, vodopad na rece Elbow, cca hodinu jizdy z Calgary. Rekl jsem si o 100$ plus 15$/100km benzin. Sraz byl domluvenej u ni doma odpoledne v pet coz bylo super, protoze jsem mohl vyzvednout Katku z prace a mohla jet s nama. Chvilku sice vahala, ze je po praci upocena ale moznost se vypadnout nekam podivat nakonec zvitezila.

Po tom co jsme Katku z prace vyzvednul ane nastala "krizova situace". At jsem mlatil do GPS adresu jak jsem mlatil, nenaslo to nic. Nakonec nezbylo nez se otocit doma, najit na googlu kde to je a zhruba zadat do GPS. Barbara totiz bydli v nejake zbrusu nove komunite kterou na mapach GPS nekdyz z roku 2010 jeste nemam! Navic jsem se ji nemohl dovolat, proste trapas. Prijeli jsme o pulhodiny pozdeji. Dost me to stvalo, protoze na nas celaka spousta deticek a navic si zakladam na tom, ze kdyz fotim za prachy, je lepsi byt na miste v cas, idealne spis driv, zdrzeni nepusobi dobre a tady jsem navic ani nedali vedet ze zdrzeni mame! Navic ja jsem huhlal pres plny nos ze "bab rybu" tak jsem doufal ze nebude nastvana ze ji nakazim deticky.

Nicmene Barbara byla v pohode, deticky si hraly pred domem takze ji to (zda se) nevadilo.
Protoze nas bylo hodne, jeli jsme jako kolona, tri auta plny decek. I k nam se dve nacpaly. Me to bylo fuk, jen Katka brblala ze si davaj nohy na sedacky naseho cistotou voniciho Raccoona. No co, stejne bude po mesic a pul cestovani zasvinenej, to je mi jasny, tomu se clovek stanujici v prirode proste nevyhne.
Samotne Elbow falls jsou fakt pekne. Sice docela male ale o to malebnejsi. Nemel jsem moc casu cvakat fotky vodopadu samotnych protoze jsem se soustredil na decka ale dohodli jsme se ze se sem urco podivame znova a sami.
Barbara prekvapila pristupem - vubec ji nevadilo ze maly decka lezou pres zabrany a poskakuji na sutrech jen metr od vodopadu. Kdyby nekdo uklouznul tak je vymalovano. Zvlast po tom co se stalo v Quebecku me pritom trosku mrazi jeste ted.

Katka zacala byt hladova, a kdyz je hladova tak je nerudna. Cestou zpet uz trosku brblala ze jsme se zdrzeli nicmene utnula kdyz mi Barbara dala misto 100$ za foceni a dasich cca 20$ za benzin rovnych 200$! Parada! Az jsem si rikal ze zaridit si dve ci tri takovy trihodinovy foceni (plus dalsi 2-3h uprav) tydne, takse tu valim s nozkama nahore a na nejakou denni sichtu se vykakam.
Kazdopadne na Elbow falls jsme se vratili ted v nedeli s tim ze si to v klidu prohlidnem. A zazili jsme sok! Reka totiz carovala! Totalne oblezene misto, sjelo se tam snad cely Calgary a vsichni grilovali. Nebyla to ale takova ta grilovacka jak zname u nas. Bylo to sevsim vsudy - plastove zidlicky, stany, lednicky na baterky, hromady zradla, grily na plyn, varice ryze, radia, balony, lehatka.... ti magori si snad dovezli cely obyvaky. Takhle vypada masnacke peklo! Takze jsme se u samotnych vodopadu zdrzeli jen par minut a rychle pokracovali podel toku do mist ktere se daji nazvat "klidnou prirodou". Prochazka to byla super, reka ma krasne horsky raz, je rychla a zariznuta do krajiny. Stacilo ujit kilak, ktery prumerny masista oblozen lednickou a rizky od auta neujde, a meli jsme celkem klid.

Rozhodli jsme se, ze se vratime vecer, snad uz aspon cast davu zmizi a mezitim popojedem k jezeru o nejakych 15km dal. Bohuzel predstavu jsem mel jen povsechnou takze jsme jezero minuli*, zato jsme se ocitli na miste kde davaji lisky vazne dobrou noc. Reka se tam delila na nekolik ramen, mezi nimi byla plocha poseta kaminky a kolem hluboky les. Krasa, klid, pohoda! Tesili jsme se na nejaka zviratka ale mimo chipmunku na ne mame zatim smulu.
Pak uz zpet domu, cestou jeste znova na Elbow falls se stativem, chtel jsme zmaknout nejaky takovy ty fotky "mlika" (rozmazana voda). Lidi bylo znatelne min ale porad zadna slava. Proste na Elbow falls jedine ve vsedni den!

*- update: po zhodnoceni GPS trasy s mapama musim konstatovat ze jsme jezero neminuli. Jen je malo vody takze misto jezera je tam ta kamenita plan a potucky ;-)