Na brehu niagary.....

.....sedik tulak stary na svou prvni lasku vzpomina.....
kdo jsme se ocitli na nejakem tabore nebo aspon jednou ohynku s kytarou tak tu pisnicku urcite znate. Proste takova ta klasika opevujici romantiku, starou lasku a americkou prirodu.
Bohuzel "tulak stary" by dneska zasel asi spis pro nejake ty drobaky do kasina, pak (za predpokladu ze by tech drobnych mel dost) by si vyjel treba na Skylon tower na rozhlednu a mohl by to zakoncit v nekterem z lakadel na Clifton hillu. Treba ruske kolo, park s umelohmotnymi dynosaury, nejaky tem hamburger a nakonec treba dum hruzy nebo muzeum voskovych figurin (Indiana jones jezdici po lane nahoru a dolu included!).

Proste v samotnem Niagara Falls romantiku rozhodne nehledat. Mesto je plne osklivych hotelu, jeste osklivejsich vyhlidkovych vezi a uplne nejkycovejsich poutovych atrakci.
Tohle vsechno jsem z dalky zahledli uz z autobusu ktery nas svezl z autobusoveho nadrazi. Nadrazi samotne je taky sranda. Cekal bych ze v tak turisticky navstevovanem meste bude nadr minimalne velikosti zvonarky a ono nic. Autobusove nadrazi kam jsme dorazili je tvoreno jednou prizemni budovou. Asi je to proto, ze Kanadane stejne jako amici neudelaji bez auta ani krok a vsichni dofrci po vlastni ose. Pritom ridici busu jsou tu fajn, zvlast na zpatecni ceste jsme si vyslechli vtipne podane historky z cestovani ktere ridic povykladal a cesta ubehla jako nic.

Kazdopadne z nadru jsme se vydali mistni dopravou smer hostel na ubytko. MHDcko nas vyhodilo jen kousicek od hostelu a navic jsme ssebou meli jen veci na tri dny takze pohodicka.
Samotny hostel potom prekvapil! Uz jsem teda prespaval ve vsech moznych hostelech a byl jsem vzdycky rad za takovou tu trosku "rodinou" atmosferu kde se lidi potkavaji v kuchynce, kecaji spolu a tak ale tohle.... Majitel Patrick to bere spis jako poslani nez jako prostredek k vydelku takze kdyz jsme dosli, tak uz vedel kdo jsme, predstavil nam mistni osazenstvo (dobra polovicka z nich u nej i pracuje - zvelebuji hostel a zato maji ubytko zdarma) takze jsme se najednou seznamili s dobre deseti lidma. Jeste jsme si ani neodlozili bagaz a Patrick uz do nas hucel co a jak je tu k videni.

Pokoj pro nas byl uz pripraveny (ikdyz bylo teprve deset rano - tohle taky vetsinou neni zvykem, casto je checkin az po dvanacte) takze jsme si vybalili, a prosmejdili hostel. Kuchynku nam ukazala holka co tam taky pracuje, zrovna delala muffiny takze jsme dostali i ty. Hostel je vubec vybaven dobre. Ve spolecenske mistnosti TV a XBOX, pocitac a samozrejme vsude wifi. Hlavne ale vybavene kuchynky takze je mozno si varit cokoliv je libo. Coz je parada protoze chodit na jidla do restauraci je proste dost drahy. Proste a kazdopadne pokud nekdy pojedete na Niagaru a budete chtit potkal jine cestovatele, pokecat si a citit se trosku jako doma tak tohle je jasna volba. Takze pamatujte pratele - ACBB hostel Niagara! Navic je to k vodopadum cca 10 minut pesky takze lokace taky super.
Den byl krasny - slunecno s par mracky a celkem teplo takze plan byl jasny - samotne vodopady! Navic jsme se chteli zdrzet az do vecera takze stativ ssebou na vecerni fotky.

Pak uz jsme prosli jen po Clifton Hillu, coz je ulice s temi nejkycovejsimi lakadly a pak..... byly tam! Vlevo americka kaskada a napravo od ostrova slavna podkova! Vyhled z Kanadske strany je navic o mnoho lepsi nez z USA, vodopady mate jako na dlani na americke strane je normalni mestecko, zadne kasino hruzy. Prosli jsme se po promenade a samozrejme fotili co se dalo. Protoze bylo fakt pekne, tak jsme hned dali Maid of the Mist - takovy parnicek, neco jako lode na pryglu nas vyvezl az tesne k podkove. Vsude vodni trist (nastesti se fasuji plastenky) a clovek se citi fakt hodne blizko vodnim zivlum. Sice nejakych 20$ na osobu ale rozhodne to stalo za to!

Pak jsme se na radu Patrika vydali jeste na Skylon tower. Rikal ze normalne to nedoporucuje ale kdyz videl moji fotovybavu tak ze pro fotografy jsou fotky z hora jakoze nutny. a mel pravdu. Na Skylon tower jsem ale zazil vec kterou nejde nazvat jinak nez FOTOPEKLO. U vytahu je zelena zed, u te stoji pani s fotakem a studiovymi zablesky. Blikne vas (at chcete nebo ne) a cestou zpet vam nabizi fotky. Zelene pozadi se samozrejme vymeni za nejakou hruzu. Na vyber byly Niagary s krivym horizontem, sud padajici z vodopadu ze ktereho jsme jakoby "vtipne" vykukovali, nocni pozadi voopadu s prehnanejma barvickama... kolem lidi samozrejme zbylo zelene ohranice od pozadi. To vse za krasnych 20$! Par minut jsem se tomu u pultiku opravdu smal, prodavacka na me koukala divne ale neslo jinak. To si prece nikdo s kouskem mozku v hlave nemuze koupit! 
Pak zase zpatky k vodopadum, opet podle rad jsme vychytali spravnou hodinu kdy slunce sviti v dobrem uhlu aby se ve vodni tristi udelala paradni duha. Taky svym zpusobem kyc ale aspon prirodni.

Dal jsme se vydali na prochazku proti proudu na Dufferin islands. Ty se nam ale podarily minout - cekali jsme je totiz hned u brehu vlevo od cesty a ony jsou pritom vpravo v takovem jakoby zalivu. Cestou jsme potkali Bulharsky par na prochazce, ziji tu uz nejakych 20 let. Pokecali jsme, pozvali nas na druhy den na navstevu a vzali autem zpatky na niagaru.
Vecerni foceni vodopadu jako super dokud se uplne nesetmelo. Nejakeho pitomce totiz napadlo, ze by bylo fajn vodopady v noci nasvecovat barevnymi svetylky. Hruza! Zvlast kombinace kdyz je cast vodopadu zluta a cast fialova je ke zbliti. Fuj, fuj, trikrat fuj. Pry to ma tradici uz 150 let, coz jen ukazuje na to ze lidi tu nemeli vkus uz driv, nejen ted.

Navic se vecer slusne ochladilo, takze hura na hostel, neco ukuchtit, zmrknout maily, pokecat s osazenstvem a na kute....

Druhy den bylo zatazeno, puvodni plan byl jit podel proudu cca 11Km a zmrknout pereje. Patrick nam to trosku vymluvil, pry je lepsi vzit si taxik a skrze mesto popojet protoze samotny mesto je o nicem (coz mel pravdu, to jsme videli uz vcera). Nakonec se k nam pridal jeste Vincent z Holandska a Martha z Australie takze taxik ve 4 uz byl pohoda. Taxikar byl navic s Patrikem domluvenej a kdyz taxametr prelezl pres 25$ tak ho proste vypnul s tim, ze maji umluvu aby to backpackeri meli levny ;-). Navic to nakonec Vincent zacvakal za vsechny s tim, ze se za par dni vraci domu takze mu na nejakem $ nesejde. Diky Vincente!
Samotny trek byl hodne zajimavy ale taky dost narocny. Seslo se dolu az uplne ke brehum, ktere jsou hodne kamenite. Chtelo by to priste lepsi boty, teren byl spise horsky a cesticka se chvilemi ztracela mezi kluzkymi kameny. Ale jinak krasa, nedotcena priroda, divoka reka, stromy ohryzane od bobru.... balzam na dusi. Skoda jen toho pocasi, bylo zatazeno a svetlo na foceni dost naprd.

Dosli jsme az k Whirpools. Niagara se zde lomi v uhlu 90 stupnu a tak je tu vymleto takove jezero. Hloubka pres 100m a voda se v nem vari plna bublin takze koupat opravdu neradno. Je tu ale pry dost ryb, rybari lovici na brezich mi rikali ze nejcastejsi je nejaka "rainbow fish" snad az kolem 10Kg jestli nekecali... ;-)
Cestou zpet zacalo slusne prset, ale to uz jsme nastesti byli na normalni silnici. Nevim jinak jak bysme to tam za deste po tech kamenech dali.
Vecer jsme zkouseli volat Bulharskemu paru, ale bohuzel telefon na hostelu blbnul takze jme se nedovolali. Neva, aspon jsme koupili v LCBO vino a pivo pro Vincenta a vecer pokecali s otatnimi z hostelu. Patrick zmizel, ma jeste jeden hostel v Londyne (ne v TOM Londyne, v Londyne tady, cca 100Km od Niagara Falls).

Treti a posledni den bylo z rana zatazeno ale postupne se to protrhalo. Protoze si Katka na treku natahla sval na noze, tak jsme to brali spis prochazkou na Dufferin islands. Ptaku tam bylo pozehnane, zkusil jsem krmit kacenky a racky ale jen jsem vytahnul kus zvance tak me malem sezrali. Vsichni ptaci se mi motali pod nohama a cekali co dostanou. Museli jsme pred nima nakonec utyct, pronasledovali nas jeste kus cesty. Jak v tom hororu! Navic mi posrali fotak! Chytla to ocnice takze jsem musel na prilehlych WC umyvat ;-)

Nicmene ostruvky jsou super. Klidne misto, vsichni turisti se zastavi na vodopadech a dal nejdou. Tohle je pohodicka, potkali jsme male kacenky a spoustu ruznych ptacku.
Cestou zpet jsme se stavili do Hiltonu, protoze tam maji z restaurace v 33 patre dobry vyhled na vodopady (a zadarmo!). Sice bylo zavreno ale pani nas pustila na cumendu. Pak jeste Casino a limuziny pre nim, pak zpet na hostel, zase jeste neco pojist, pokecat a pak uz zpatky smer atobusak a bus do Toronta.

Domu jsme se dostali celkem az pozde a utahani. Nejak nam ty tri mesice bez poradneho pohybu asi zamavaly s fyzickou. Po ceste od metra domu jsme se jeste bavili o tom, ze tu Katka jeden den za sera videla asi medvidka myvala, coz se mi moc nezdalo. A najednou takova rana z popelnice a cumi na nas! Vzdalenost tak metr a pul. Line na nas cvilku koukal a pad si odkracel. V zapeti jsme videli alsi dva na silnici. Takze fakt tu jsou!