Zima jak v rusku....ehm Kanade

Vcera byla nedele, takze obchazeni praci nemelo cenu. Poslali jsem jen par zivotopisu po netu a domluvili se se Sharon a Joem ze se pujdem nekam podivat. Bohuzel Sharon je tu jen 4 mesice a furt maka/studuje a Joe zase z Markhamu nevystrci paty takze volba kamze to vyrazime zustala na googlu a mape.

Kazdopadne oproti predpovedi bylo v nedeli rano pocasi jak vymalovane, svitilo slunicko a bylo fakt pekne. Nicmene Joe ktery nas mel vyzvednout se napred zdrzel v zacpe a pak ho chytili policajti protoze jel rychle takze jsme se vypravovali fakt dlouho. Neva, aspon jsme mezitim zabehli do walmarktu koupit folii na zabaleni matrace az ji budem stehovat.
Po jedenacte jsme se konecne vyprdolili, sjeli na Don Mills kde jsme nechali auto a dal se jelo metrem do downtownu. Pritom se Joe priznal, ze za jeho 5 let pusobeni v Torontu je to POPRVE kdy jede metrem, protoze pry do downtownu moc nejezdi a kdyz jo, tak spis ho veze nekdo autem. Prislo mi trosku srandovni ze se po 14 dnech v Torontu vyzname v metru lip nez nekdo kdo tu zije pres 5 let ale co uz.

Dorazili jsme na King street, prestoupili na salinu a po kratke jizde se ocitli u cile. Tim by Distillery district - ctvrt z viktorianskych dob kde se palil alkohol a varilo pivo. Vsechny baraky jsou tam cihlovaty, neco jako brnensky areal Mosilany. Tesil jsem se na peknou prochazku ale je to malinky, prolezle jsme to meli za 20 minut. Je to pekny az trosku umelohmotny, zvlast nenapadne postavene sudy mi v dnesni dobe prijdou nepravdepodobne, ale proc ne. Kazdopadne se tam da trosku rozume fotit, coz zatim o Torontu jako celku nemuzu moc rict (nevim kdo jim tady nakukal aby vsecny elektrinu tahli horem vysledkem je zmet dratu vsude, na kazde fotce to zavazi).
Po distillery districtu jsme se rozhodli jit k brehu Ontaria. Napad super, na mape se to zdalo jako fajn prochazka se zelenymi plochamy ktere vetsinou znaci parky. Realita byla bohuzel odlisna. Kus se muselo jit podel dalnice (hnus) a dalsi kus podel prumysloveho pristavu (o neco mensi hnus, aspon to nesmrdelo a nehlucelo). Takze industrialu jsme si uzili azaz.

V pulce cesty nas dokonce zastavila pani na kole a ptala se kam jdeme, zepry je to tu opustene a nic tu nejzdi. No ale co je pro Kanadana ujiti cca 3km pesky jako problem, je pro cecha v pohode takze nas neodradila. V pulce cesty jsme narazili na spestreni v podobe supermarketu T&T. Uz jsme ho dost potrebovali, pocasi se pokazilo, funelo, bylo pod mrakem a od vody bylo hodne kvalitne vlhko takze takova ta dost vlezla zima.
Samotny supermarket byl super, je totiz cely cinsky. Ja tyhle veci fakt muzu, takze jsem tam obdivoval vsecny mozne prisady, milion druhu masovych knedlicku, cerstve ryby (a ne nejak extreme drahe, treba zive langusty v cene cca 200Kc/kg). Proste potecha pro oko "jidelniho experiemntatora". Sharon s Joem me ujistili, ze se jedna o retezec, takze doufam ze jak se prestehujem tak ze narazim jeste na nejaky pobliz, uz se fakt tesim.

Po obcerstveni a zahrati jsme se rozhodli pokracovat, ze kdyz uz jsme tady tak to dame az k jezeru. A taky ze jo! Podarilo se! Bylo to jak u more - vlny, obzor v nedohlednu, racci vsak to znate.... jen chybela takova ta slana vune a byla extremni kosa EXTREMNI KOSA. Vysoka vlhkost, vitr, poletujici snih...
Ale na jare to tam bude pekny, to jo. Da se tam dojit jeste z druhe strany, tak doufam ze to nebude stejne nudna cesta jako tahle.
Vydrzeli jsme cca ctvrt hodinky a vydali se zpet. Jeste ze zpatecni cesty trvaji jakoby kratsi dobu, protoze snehu zacalo poletovat jeste vic a kosa byla jeste kosovatejsi. Cestou se mi podarilo vyfotit CN tower se spickou v mracich ale na spodku zas lezly nejake hnusne kere takze jsem musel komponovat tak nejak ustrizene. Navic zacal zimou protestoat objektiv, olej v nem zacal asi gelovatet a tak slo zoomovani dost ztuha a ostrici krouzek se protacel ikyz by nemel. Tak jsem to radeji netrapil a schoval do batohu aby se trosku vytemperoval.
Cestou zpet uz se nic zvlastniho nestalo, jen jsem si trosku ujel na foceni v metru.
Vecer nas cekala vecere v cinskem stylu, predevcirem jsme varili my, tak nam to dneska oplatili. A jako dobry! Stul se celkem prohybal, typu jidla bylo asi pet vcetne polevky z morskych ras (hodne zvlastni, musel jsem si zvykat), kurecich kridylek (prodavaji se tu uz obalovana a predpecena), nudle s omackou "beans", salatu ktery jsou zvykli povarit, kurecich prsicek ale hlavne osmazeneho salamku s krevetkama a knedlickama, coz mi jede suverene nejvic. Kazdopadne to, cemu v CR rikame "cina" (maso na kosticky, zelenina, sojovka a sup s tim na panev) je spise korea ;-)

zmatek a chaos

mno, obecne se ceka ze shrnuti clanku prijde na konec. Ja si ale nemuzu pomoct a musim rict hned ze zacatku, ze orientace stoji za starou backoru.
Kde jsou krasne a jasne zretelne cedulky u vchodu? Kde jsou cisla tramvaji na zastavkach? Odpovedet lze ze "kdeokoliv, jen ne v Torontu".
To si proste takhle stoji jedna sklenena stena se striskou uprostred ulice z cehoz ma byt asi patrne ze je to zastavka. Co na ni stavi, kdy to stavi a kam to jede to aby clovek dedukoval asi ze snehovych vlocek padajicich vsude kolem.
V metru zase fura schodu nekam, nikdo nevi kam, pak cedule jakze k vlakum a kdyz tam clovek dojde tak uvidi jen napis ze "this platform is not in use".
A nebo misto kde se da vystoupit z metra ale uz se do nej neda zase nastoupit. Kde je nastup se nevi, az mistni poradi ze nekde taaamhe za rohem.
Pripadne hledani konkretniho cisla domu - v centru obcas totalni problem. Hledali jsme dneska cislo 100 aby tam Katka mohla odeslat zivotopis a nasli jsme jen 120 a pak 80. Po dlouhem vyptavani a zjistovani jsme dohledali, ze se musi dojit do lobby hotelu Sheraton, projit doaaadu a tam pry to nekde je. Aresu na ktere mel byt nejaky fotoobchod jsme pro zmenu nenasli vubec. Co to ma jako byt tohlencto?
No, ale abych jen neplival spinu, uz se tu rozume orientujeme. Hlavni je pochopit, ze mesto je rozdelene na jakesi "smery". Delici ulice jsou pritom Yonge street (deli mesto na zapadni/vychodni cast) a Bloor street (severni/jizni). Kdyz pak clovek tusi smer kam chce jet tak staci koukat kde jsou odjezdove perony eastbound, westbound, southbound nebo northbound. To mi prijde celkem logicke a smysl davajici. Dohledat ale konkretni adresu je nekdy fakt peklo.....

rok draka a karaoke

Tak jo. Asi je nacase shrnout udalosti poslednich dnu, zazitku je hafo takze to vezmu nejak poporade: 

nedele - na tenhle den pripada zacatek oslav cinskeho noveho roku. V cesku o tom asi nevite, ale zacina rok draka, coz je pro cinana neco jako kdyz je u nas silvestr. A protoze asijska komunita je tu hodne velka, tak je to tu znat a prehlednout se to neda. Uz v sobotu kdyz jsme byli ve Scarborough centre, kde jsme meli sraz s byvalou spoluzackou moji mamky ktra tady zije, byla cinska vyzdoba a na podiu vystupovaly rady cinsky souboru (tanec a zpevy). My byli svedky "krmeni draku", kdy lidi kteri se nejak vyznamenali podporou cisnke komunity (aspon tak jsem to pochopil) dostali kazdy do ruky tycku na konci s provazkem a kusem zeli a krmili draky - proste lidi navlecene v takovych tech dracich kostymech. Vsude spousty lidi, fotilo se to blbe.

V nedeli jsme pak byli pozvani Sharon k jejimu priteli Joeovi (ano, cinane si s oblibou vybiraji poanglicena jmena ikdyz se puvodne jmenuji jinak) na oslavu. A to byl masakr! V sest vecer nas vyzvedl Joe a dovezl nas k nemu domu - cca 20minutek autem takze MHD tak hodinu. U nej doma nas cekala vec zvana "hot pot".

Predstavte si misku zahrivanou z dola, podobne jako u fondue, ale o dost vetsi a kovovou. Takovou panev wok trosku. V ni je voda s korenim a do toho se namaci kousky vseho mozneho. Zelenina, kureci platky, ruzne knedlicky, tofu.... necha se to tam povarit par minutek a pak se to zblajzne. Hodne mnamka. K tomu kanadske pivo. Dost zajimava zkusenost.
Pak ale prislo to hlavni - pozvani do karaoke baru. Tak nejak jsme tusili ze na tom cinane frci, ale ze tak moc.... takze zase k  Joeovi do auta, prejezd a ocitli jsme se kdesi mezi barakama. Vstup do baru to funguje o dost jinak nez u nas.

Pred vchodem zevluje borec a pred vstupem po clovekovi chce "ID" (ridicak, pas ci jiny doklad). Pit se tu smi od 19 let, takze je tim zaruceno  ze mladez nebude parit. Vubec prodej alkoholu je tu resen rozdilne. V normalnim obchode vubec zadny neprodavaji, existuji tu "beer stores" coz jsou obchody specializovane na prodej piva - clovek prijde, ukaze ID a pak muze teprve nakupovat. Kde se kupuje vino a lihoviny zatim teda vubec netusim.
Ale zpatky ke karaoke.

Dosli jsme do "baru" ktery funguje tak, ze je chodbicka a z chodbicky vedou dvere s cislama. Do jednech (predem objednanych) se vlezze a clovek se ocitne v separe mistnosti velikosti cca obyvaku s prilehlym WC. Na stene je obrazovka na ktere neco zpivaji cinane a na strope svetylka jak na diskotece. Nasi cinsti pratele, kterych se tam nakonec seslo docela hodne se hned chopili mikrofonu a zacali prozpevovat cinske trhaky. Vsichni se tim hodne bavili, tleskali a povzbuzovali navzajem, proste kazdy je superstar. Nakonec nas s Katkou prekecali ze jsme to taky zkusili, ale nase "feel" od Robbie Williamse bylo v podani nasich neskolenych hlasu dost masakr (nevim jestli nelitovali). Nicmene tleskali nam a gratulovali k prvni zkusenosti. To vse v podstate za strizliva, pivo je tu slabe a drahe a velke party a vypijendy na jake jsme zvykli u nas tu asi moc nefrci.
Kazdopadne vsichni se knam chovali uzasne, citili jsme se jako doma. Jeste jsme zahrali jejich oblibenou hru, ktera spociva v haani kostek (hada se kolik kdo ma cisel) a kolem jedne to zabalili. Joe nas zas hodil domu a slo se spat. Zbytek pry slavil cca do tri.
pondeli - pres devatero hory a devatero reky pro notebook. Byli jsme domluveni s typkem jmenem Mahdu, ze nam preda notebook. Je to tu totiz uber-slozity, s kartou vydanou mimo severni ameriku si clovek v eshopech ani neskrtne a v normalnich obchodech jsme zase nenasli co jsme chteli. Po celkem dlouhem vyjednavani mailem se nakonec jeden shop uvolil ze nam NTB objednaji a muzeme si vyzvednout a zaplatit osobne. Bohuzel platba cash, coz nam nabouralo plany a muselo se vybirat z bankomatu a navic office kde se to dalo vyzvednout byl az ve vedlejsim meste Mississauga. Teda ony jsou ty mesta srostly ale i tak to od Sharon zabrali cca 2,5h tam a 2,5h zpet takze celodenni vylet. Navic po nedelnim karaoke jsme byli slusne unaveni. No ale notebook mame, o hodne levneji nez u nas takze uspech. konecne uz muzu pridavat i nejaky ty fotky. Pridal jsem i k predchozim prizpevkum tak se kdyztak mrknete.
utery - ve znameni ladeni zivotopisu. Sli jsme na workshop poradany zdejsi pracovni agenturou. Tema bylo jak napsat "resume". Kanadani maji totiz zcela odlisny pristup k zivotopisum a tak jsme to potrebovali nastudovat. Popravde a uprime: jsou to magori! Vyslo nam z toho, ze je potreba resume prizpusobit praci kterou hledame. Takze treba kdyz se clovek hlasi na peceni pizzi tak je dobry napsat ze vas bavi varit a kdyz treba do obchodu tak ze radi obchodujete. Pakarna. No, ale chteji to, maji to mit. Pulka meho zivotopisu je lepsi nez pohadka o sedmi trpaslicich ale co uz... ;-)
Dalsi bzunda je, ze tu maji jine formaty papiru. Klasickou A4 tu neznaji, z kopirky kde jsem si kopiroval moje reference z CR mi vylezl jakysi canc ktery je o cca 10cm delsi nez A4. Takze nuzky, a musim to nejak obstrihat aby nebylo dole prazdno. Horsi je, ze se to nevleze do klasickych slozek protoze je to o cca 1cm sirsi nez A4. Takze to mame tak trosku smotany, snad nekde najdem nejakou slozku ktera bude OK.

Kanadane a ti druzi

Dneska se trosku rozepisu o tom, kdo je to vlastne pravy Kanadan?
Nevim totiz jak v jinych castech Kanady, ale tady v Torontu snad nic takoveho ani neni. A to nemam na mysli puvodni indianske obyvatelstvo...
Proste Toronto je multikulti. Dneska jsme byli ve Scarborough centre, coz je takove obchodni centrum (neco jak u nas Olympia) a protoze je zitra cinsky novy rok (rok Draka, koho to zajima) tak v nem bylo asiatu hromady a anglictinu clovek skoro neslysel. Navic se tam konala nejaka predvadeci akce s cinskymi draky, zpevy a tanci takze to bylo cele takove pekne a zajimave. Kazdopadne kdyz k tomu pricte clovek hromady napisu v cinstine vsude okolo, cinskou vyzdobu a ve finale cinany ctouci cinske noviny v metru, tak musi zacit premyslet kdeze se to vlastne ocitnul. Asi bude neco pravdy na tom, ze snad 49% obyvatelu Toronta tvori pristehovalci v prvni generaci. Rekl bych ze velkou cast z tech 49% tvori pak asiate. Bratr od Sharon se nas dokonce ptal jestli jdeme do chinatownu misto downtownu a kdyz jsme na nej koukali tak rikal ze vtipkuje protoze je tu tolik cinanu.
Mozna je to ale jen casti mesta kde se ted nachazime, octli jsme se uz i v oblasti "little italy" takze nejen cinany zivo je Toronto...
Nadruhe strane tu s tim nikdo nema problem a vsichni s kym jsme se o tom bavili nam potvrdili ze nejaka rasova nesnasenlivost nebo xenofobie se tu nastesti moc nepestuje. Taky asi neni divu, tezko rict jaka rasa je tu mensina a jaka vetsina.

Ride the rocket aneb Torontske MHD snadno a rychle

Dneska neco trosku tematickeho ohledne TTC (toronto transit commission).

Toronto ma 4 trasy metra - zluta do "U" zasahuje do samotneho centra u brehu Ontaria (pricemz Union je asi hlavni uzel navazujici na mimomestske vlaky), zhruba v polovine ji pretina zelena. Na zelenou navazuje kousicek modre a pak je tu jakysi fialovy "canc" lezouci z prave casti zluteho "U".
Samotne metro (subway) je castecne i primestskym vlakem, casto se vynoruje a zase zanoruje pod zem. Zvlast zastavky po okrajich jsou docela daleko od sebe, takze kuprikladu cesta z Warden (zelena, v prave casti) na Bloor/Yonge zabere dobrou pulhodinku.

Na metro pak navazuji autobusy. Sice maji nektere z nich v nazvu "rocket", na coz odkazuje asi i motto TTC "ride the rocket" (tedy neco jako "osedlej si raketu") nicmene vzhledem k tomu, ze Kanadani jsou asi lini chodit tak zastavky jsou cca 50 metru od sebe tak autobus vic stoji na zastavkach nez jede. Mozna by nebylo od veci predelat motto na "ride the snail". Je to celkem k nastvani, to co by autobus u nas s normalnima zastavkama po pul kilometru ujel za 10 minut tak se tady hrci klidne dvakrat dele.
System listku je taky na evropske pomery docela podivny. Clovek si koupi tzv "token" v cene cca 3-2,6$ (zalezi po kolika kusech se kupuji, kdyz se jich koupi vic naraz vychazi levneji nez kdyz se berou po jednom), ten pak vhodi u ridice do takoveho boxiku (nastupuje se pouze prednimi dvermi) a jede se. Pokud je prestup na metro, tak autobus najede jakoby na "nadrazi" na peron kam se neda dostat jinak nez tim busem a clovek prestupuje protoze je porad v prostorach metra. Samozrejme pritom u sebe nema zadny jizdni doklad, protoze token hodil ridici takze neco takoveho jako revizori tu neexistuje. Kdyz se pak prestupuje z busu na bus na normalni zastavce tak si clovek pozada u ridice o papirek na kterym je vyrazeny nejaky kod. Podle toho pak ridic dalsi linky pozna ze je zaplaceno (kod ale ukazuje smer jizdy takze papirek se neda zneuzit na opacny smer a podobne).

Tenhle system je vyhodny pokud clovek cestuje daleko, protoze za jeden token se da dostat na druhou stranu Toronta.Naopak pokud se clovek potrebuje presunout treba jen 5 zastavek tak pak to vychazi samozrejme desne draze. Nicmene kratke presuny nejsou moc nutne. Sit zakladnich obchodu a sluzeb je dobra takze jsou v dosahu peskobusem a ten je zadarmo i tady ;-).

Prvni dny Torontske

OK pratele, takze jak jsem slibil tak cinim. Sice jeste porad ne ze sveho PC ale presto neco sepisu.
Jak se dalo cekat, let byl unavny. Precejenom vyrazit v sest rano z Brna do Vidne, prestupovat ve Varsave kolem poledne a pak deset hodin v letadle jako skrcenec. Nic moc. Jeste ze polsky LOT daval cestou stylove dobrodruzstvi Bolka a Lolka...
Horsi to bylo po priletu. Sharon, u ktere jsme meli domluvene ubytovani byla v praci, takze jsme volali jejiho bratra. Ten ale anglicky umi dost prd, takze nam nebyl schopen po telefonu vysvetlit kam mame jet.Nastesti na informacich byla pani schopna vytisknout itinerar. Jen nas trosku dostalo ze cesta z letiste je na dobrou hodinu a pul. Takze jsme to ve finale jaksi nasli, pak jeste problem ze Sharon nema na zvonku jmeno, takze opet shaneni nekoho kdo nas necha zavolat ale to uz byla jen takova perlicka nakonec. Suma sumarum s plnou polni ve tri rano naseho casu jsme toho meli uz plny zuby.

Sharon se ukazala jako vytecne hostitelka a to presto, ze jsme ji prvni dva dny vubec nevideli (jen jejiho brachu). Nechala nam na stole klice a pohoda. Takze ted u ni nejak fungujeme a protoze vlastni bydleni budeme mit volne az prvniho unora (o tom pozdeji) tak jeste nejakou dobu bydlet budem nic za to nechce ale podarilo se nam ji nanutit aspon nejaky peniz, bivakovat tu pres dva tydny zdarma je precejenom trapny.

Samotne Toronto je na evropske pomery strasne rozlezle. Je tu sice samotne centrum velikosti cca celeho Brna, ale pak vysoke mrakodrapy preskoci na celkem male domky o vysce maximalne jednoho ci dvou pater a ty se tahnou hooodne daleko. Kazdy ma pritom jeste dvorek takze mistem se tu opravdu slusne plytva. Vysledek pak je, ze se clovek z centra stracha pulhodinu metrem a pak klidne jeste dalsi pulhodinu autobusem porad mezi domeckama. Nastesti je tu docela dobra dostupnost zakladnich sluzeb takze na nakup je to cca 5min cesty pesky.

V Torontu zije hodne cizincu, obcas si v autobuse pripadame hodne v mensine (cernosi, cinani, indove). Od toho se odviji napr. nabidka v supermarketech. Tolik regalu s cinskym jidlem jsem nevidel snad ani v HongKongu ;-) vcera jsme toho hned vyuzili a na veceri koupili Dim Sum knedlicky plnene krevetkami (cca 2,5$). Obecne jidlo je drazsi nez u nas, ale neni to to az tak zasadni. Odhaduju tak o 20% draz. Nektere veci jsou zase ale naopak levnejsi (treba velky pytel brusinek za 2$) a hlavne je tu extreme vetsi vyber.